10 nejčastějších chyb při výuce lyžování dětí
Blíží se nám víkend, kdy se mnoho z vás chystá na sjezdovku. Možná s vámi jedou vaši malí závodníci, kteří se postaví na svah letos poprvé a nebo možná již jezdili loni. Pokud plánujete, že budete učit své děti sami, myslete na to, že takto NE!
Z hlediska maminčiných očí je opravdu těžké dítě vypustit na sjezdovku jen tak, když ještě před krátkou dobou neumělo ani chodit. Přece se s tím kopcem nemůže samo poprat. Máme pocit, že mu neustále musíme pomáhat, přidržovat, mít možnost kdykoliv ovlivnit každý jeho krok. Ano, ale jde o způsob, jakým toto všechno provedeme.
Nejefektivnější výuka je ta, když dětem jasně ukážeme a přiměřeně věku vysvětlíme, co a jak a necháme je vše dělat samotné. Naše děti jsou samostatnější víc, než si myslíme. Každý se chová tak jak, k němu přistupuje okolí.
Děti jsou tak vyspělé a schopné, jak jim to umožní jejich rodiče. Svoboda znamená zodpovědnost a přijímání důsledků našich rozhodnutí. Pro vývoj dítěte je důležitý pocit, že něco zvládlo bez naší bezprostřední pomoci. Všechny dětí chtějí být velcí, ne malá miminka. Náš přístup k nim udává jejich vývoj, výchovu, sebevědomí.
Občas jsme na sjezdovce spatřili pár chyb ve výuce malých dětí. Věříme, že to rodiče myslí nejlépe, jak dovedou. Často se jedná o způsob fyzické pomoci. Jak už jsme zmínili o pár řádků výš, nejrychleji se dítě danou věc naučí, necháme-li jej provádět samotné.
JÍZDA NA VODÍTKU
Znáte to s tím psem utrženým ze řetězu? Tak i dítě na „vodítku“ je podobným případem. Je jedno, zda si hlídáme, jak moc máme vodítko napnuté. My nabýváme pocitu, že máme jeho lyžování pod kontrolou. Ano, to jak rychle jedeme z kopce, máme v daný moment pod kontrolou. Ale to je vše. Dítě nemusí absolutně nic dělat. Nemusí nijak korigovat své lyže a s výukou to nemá nic společného.
Proč by se snažilo o kontrolu rychlosti, když to dospělý udělá za něj? Kromě dalších mínusů tím podporujeme špatný lyžařský postoj. A jak jsou na tom naše zkušenosti? Při naší práci lyžařského instruktora jsme se setkali s případy, kdy děti nejprve jezdily s rodiči tímto způsobem. Když jsme pak s nimi pracovali, bylo náročné dítěti vysvětlit, že se brzdí dřív než o couvajícího instruktora. Pochopitelně to byla náramná legrace a děti se smály, až se za břicho popadaly.
JÍZDA MEZI LYŽEMI DOSPĚLÉHO
Ačkoliv i tento případ myslí spousta rodičů dobře, kromě toho, že to je extrémně nebezpečné, je to pro výuku absolutně k ničemu. Dítě nekoriguje své lyže, kouká co lítá kolem, lyže mu kolikrát jedou bezvládně po sjezdovce. Pokud ho k tomu rodiče drží v podpaží, pověsí se jim do rukou. Když si děti zvyknou, že můžou jet střemhlav dolů, aniž by museli cokoliv dělat, je těžké jim později vysvětlit, že to tak není.
JÍZDA ZA RUCE
Tento obrázek není nijak katastrofický. Pokud před dítětem couváme, máme situaci pod kontrolou. Dítě nám nikam neujede. V prvních okamžicích podat pomocnou ruku samozřejmě můžeme, ale měli bychom se snažit, aby na našich rukách dítě neviselo. Ideální jsou různé pomůcky, kdy si dítě může myslet, že ho skrz pomůcku stoprocentně držíme. Pomůcky drží vlastně samo, ale my se jí dotýkáte pouze jedním prstem a podpora je především psychická.
Pokud na svahu potkáte dva, co se při jízdě drží za ruku, můžou být zamilovaní, ale spíš provádí průpravné cvičení ke carvingovému oblouku, kdy se chceme opřít o hrany.
Jízda za ruku tedy neznamená vždy chybu
PŘIDRŽOVÁNÍ DĚTÍ PŘI JÍZDĚ
Jde stále o tu jednu a tu samou věc. Bude-li dítě neustále spoléhat na vaší pomoc, nebude se muset snažit. Proč by se snažilo, když nemusí. Děti to k zemi nemají tak daleko a jejich kostra je dětskému věku a všem jeho nástrahám dětství přizpůsobená. Není třeba děti zbytečně přidržovat.
JÍZDA ZA HŮLKU
Kromě toho, že tento způsob jízdy je nepohodlný jak pro dospělého tak pro dítě, dítě ani dospělý nemá dost prostoru pro práci s lyžemi.
NEUSTÁLÉ POMÁHÁNÍ PŘI ZVEDÁNÍ
Nejrychlejší způsob jak se ušetřit výstupu po sjezdovce a namáhání zad, je naučit naše děti vstávat samotatně.Když jim budeme neustále pomáhat, nebudou vidět důvod, proč se zvedat samostatně. To ovšem neplatí v případě, spadne-li dítě na nepřehledném místě a bude žádoucí dané místo urychleně opustit.
STAGNOVÁNÍ NA LEVLU PLUH
Když své dítě chceme naučit lyžovat a třeba i využijeme lyžařské školy, neměli bychom se spokojit s tím, že dítě nám sjede kopec v jakémkoliv stylu. Neustále by se mělo učit něco nového. Sjet šusem kopec a dole to mocným zaplužením zabrzdit, děti pochopitelně baví. Ten vítr ve vlasech a ta rychlost. Nabídneme-li jim ale i paralelní jízdu obloučky, od přímočaré jízdy střemhlav dolů upustí.
Pluh je totiž pouze přechodnou záležitostí k paralelnímu lyžování. Metodická řada výuky lyžování v současné době je na základě zkušeností daná. Pokud „skončíme“ u pluhu, dítě si ho ve čtyřech letech zafixuje natolik, že ještě v sedmi letech může vesele plužit. Co se děti naučí ve školkovém věku, to jim zůstane na celý život. A teď nemluvíme pouze pouze o lyžování. Proto je u malých dětí tak strašně moc důležité rozvíjení všestrannosti. Později si mohou samy vybrat, čemu se chtějí věnovat. Dáme-li dětem kvalitní základy, můžou stavět.
VYČÍTÁNÍ ŠPATNÉHO POSTAVENÍ HŮLEK
„Jak to máš ty hůlky?! Mám je snad já taky takhle hloupě?!“ Když slyšíme tatínka, jak takhle křičí na své dítě, je nám jich obou přinejmenším líto. Hůlkami se nelyžuje. K hůlkám musí dítě dospět a musí mít sílu a motoriku je pořádně chytnout. Když dáme malému závodníkovi hůlky do rukou předčasně, lyže při svém vnímání odsune na druhou kolej.
VYČÍTÁNÍ ZÁKLONU
Ano jízda v záklonu je hrubou chybou. Ale není to taková katastrofa, abychom si tím museli kazit den na horách. Dětský organismus se vyvíjí. V ontogenezi se svaly na přední straně stehen vyvíjejí o něco dříve než svaly na zadní straně. Svalstvo na zadní straně stehen má tendenci se zkracovat (proto bychom ho měli, kromě jiných svalových skupin, po pohybové aktivitě protahovat.)
Tyto dva důvody vedou k tomu, že děti ale i dospělí jezdí v záklonu. Nejsme-li naší vahou vpředu, nedokážeme naše lyže ovládat tak, jak bychom si přáli. To dříve nebo později zjistí i naši malí lyžaři a jejich styl jízdy se zlepší. Samozřejmě tím nechceme říct, že tuto chybu můžeme hodit za hlavu. Prováděním různých cvičení napomůžeme odstranění tohoto neduhu. Testem zda s tím náhodou nemáme po celou dobu jízdy problém je jízda se zvednutou patkou horní lyže na mírné sjezdovce.
NESEZNÁMENÍ SE ZÁKLADNÍMI PRINCIPY BEZPEČNOSTI NA SJEZDOVCE
Stejně jako učíme děti, že by se měly rozhlédnout před přechodem pro chodce, měli bychom jim klást na srdce, aby se rozhlédly při rozjíždění. V rámci vyspělosti jejich chápání jim vysvětlit, kde zastavit (na straně sjezdovky, nikdy ne pod hupem).
Naše vychování říká to, jak se opravdu chováme, nemáme-li nad námi nějakou další kontrolu. Naše děti vychovávejme s nejlepším svědomím tak, aby se i bez nás chovali tak, jako bychom tam my, jako rodiče, instruktoři či trenéři, byli. Vedení k samostatnosti je jednou z nejrychlejších cest ve výuce. Důvěřujme našim dětem, že to zvládnou. Ony to zvládnou. Jaké si to uděláme, takové to budeme mít. Děti nás ještě kolikrát mile překvapí.
Hodnotit článek (1-nejhorší, 5-nejlepší)
Počet hodnocení: 62 | Průměrné hodnocení: 3.77
Nejlepší: 5 | Nejhorší: 1
Dále čtěte:
Zatímco minulý rok zimním sportům moc nepřál a provozovatelé ski areálů museli počkat na pořádnou zimu, tenhle rok je na tom podstatně lépe. Ski areály otevírají v průměru o 2 týdny dříve než...
celý článekZatímco minulý rok zimním sportům moc nepřál a provozovatelé ski areálů museli...
celý článek
Jen si to představte. Frčíte si to lesem mezi zasněženými smrky. Všude ticho a klid. Jedete jen v malé společnosti či s partou kamarádů. Cíl vaší cesty může být jakýkoliv. Zlepšení či udržení...
celý článekJen si to představte. Frčíte si to lesem mezi zasněženými smrky. Všude ticho a...
celý článek
