Jak přežít pád laviny? Bez potřebného vybavení jsou šance mizivé

Strmé sráze, struktura sněhové pokrývky a alpské slunce pražící na bílé vrcholky hor. Na pád laviny může mít vliv hned několik faktorů. Pokud se navíc do hor vydáváte na přelomu zimy a jara, sníh těžkne a stává se nestabilním. A to nejen v Alpách, ale také u nás v České republice, kde se rovněž vyskytují lokality, kde nebezpečí laviny hrozí. Typické jsou tím například Jeseníky nebo Krkonoše.

Řiďte se stupnicí lavinového nebezpečí

Večer předtím, než na túru vyrazíte, s kolegy prozkoumejte danou oblast pomocí mapy a zvolte si alternativní řešení v případě špatného počasí. Pravidlo, jakým se lavině stoprocentně vyhnete, neexistuje, jejímu pádu však pravděpodobněji předejdete v případě, že se budete řídit pětistupňovou stupnicí lavinového nebezpečí. Ta vypadá takto:

1. Stupeň lavinového nebezpečí – nízké nebezpečí

V případě prvního stupně lavinového nebezpečí je pokrývka poměrně dobře zpevněná a stabilní, spuštění laviny je proto možné jen ve výjimečných případech. Lyžaři by si měli dávat pozor hlavně na svazích se sklonem větším než 40°, kde hrozí strhnutí sněhové pokrývky. Ohrožení frekventovaných cest o nižším sklonu je naopak velmi nízké. První stupeň lavinového nebezpečí se označuje zelenou barvou a bývá vyhlašován při napadnutí méně než 10 centimetrů nového sněhu, a to zpravidla v případě bezvětří.

2. stupeň lavinového nebezpečí – normální situace

Žlutě označení druhý lavinový stupeň nebezpečí vykazuje na některých (spíše prudkých) svazích jen střední stabilitu sněhu, zbytek pokrývky je zpevněn poměrně dobře. Ačkoli se možnost samouvolnění laviny v tomto případě nepředpokládá, po zatížení určité nebezpečí hrozí, a to hlavně ve strmých svazích. Bez cizího zavinění se mohou strhávat spíše laviny malých rozměrů, které se většinou samy zastaví ještě na svahu. Zvýšenou opatrnost by měli lyžaři vynaložit ve svazích nad 35°.

Druhý stupeň lavinového nebezpečí bývá vyhlášen po napadnutí 10 až 20 centimetrů nového sněhu a za předpokladu, že vítr dosahuje nárazu do 10m/s.

3. stupeň lavinového nebezpečí – velmi zrádná situace

Třetí stupeň představuje kritickou situaci. Sněhová pokrývka na mnoha strmých svazích vykazuje pouze střední až slabou stabilitu a je jen mírně zpevněna. Uvolnění laviny je proto možné už při malém dodatečném zatížení a v některých případech hrozí i samovolné uvolnění sněhové pokrývky středních až velkých rozměrů. Obvykle se zastaví až v dolní části svahu.

Během třetího stupně, který se značí oranžovou barvou je potřeba dbát opravdu zvýšené bezpečnosti a v případě, že se chystáte do hor, je nutná velká opatrnost a výborná znalost lavinové problematiky. Apeluje se rovněž na volbu bezpečnější trasy. Zvláště opatrné chování se doporučuje na svazích o sklonu nad 30°.

4. stupeň lavinového nebezpečí – akutní situace

Červeně značený čtvrtý stupeň lavinového nebezpečí typický slabou stabilitou sněhu na většině strmých svazích. Uvolnění laviny hrozí už po minimálním dodatečném zatížení. Dají se rovněž očekávat samovolné laviny středních i velkých rozměrů, které se zastavují až na dně údolí. Během jejich sesuvu může dojít k poškození lesních porostů.

V této situaci jsou možnosti túr značně omezené, pokud je jejich absolvování nutné, vyžadují perfektní znalost lavinové problematiky. Během čtvrtého stupně je důležitá pečlivá volba trasy. Ta by měla být co nejbezpečnější a rozhodně by se během ní nemělo vstupovat na svahy strmější než 20°.

5. stupeň lavinového nebezpečí – katastrofická situace

Během nejvyššího stupně lavinového nebezpečí jsou túry téměř nemožné. Lavina se totiž může uvolnit i při malém zatížení, a to i na velmi mírných svazích. Dá se navíc očekávat více samovolných lavin velkých rozměrů, která mohou dosahovat až samotného dna údolí. V tomto případě se doporučuje opustit lavinové oblasti i některá obydlí.

Pátý stupeň nebezpečí označený červenou barvou s černým šrafováním se vyhlašuje jen výjimečně, obvykle po napadnutí 70 až 100 centimetrů nového sněhu, anebo 50 až 80 centimetrů v případě větru s nárazy do 10 m/s.

Na túře se chovejte obezřetně

Základní pravidlo zní: nikdy túru neabsolvujte sami! V případě zasypání lavinou se vám totiž pomoc může skutečně hodit! Současně ale pamatujte na to, že více lidí sice znamená větší bezpečí, ale zároveň také větší zátěž pro sněhovou pokrývku. Pokud se tedy na túru vydáte ve dvou a více lidech, ujistěte se, že dodržujete takzvané odlehčovací rozestupy, které snižují zatížení vrstvy sněhu. Ta by se v případě, že byste se pohybovali příliš blízko u sebe, mohla uvolnit do deskové laviny.

A jak velké by tyto rozestupy měly být? Uvádí se, že při výstupu by mezi sebou jednotliví členové měli mít alespoň 10 metrů, při sjezdu raději 30 až 50.

Nepodceňujte výbavu

Ať už se do hor rozhodnete vydat jako horolezec, půjdete po svých anebo pojedete na lyžích či snowboardu, ve vašem batohu by v žádném případě neměl chybět lavinový vyhledávač, který možná znáte pod lidovým označením pípák. Tento speciální přístroj pracuje na principu přijímače a vysílače na celosvětově sjednocené frekvenci 457 kHz. Vyhledávač informuje o poloze zasypaného pomocí směrových šipek a informací o vzdálenosti, ale také doprovodným pípáním, jehož intenzita napoví vzdálenost i směr od hledaného.

Správná výbava vám může zachránit život.

Zdroj: Shutterstock

Další důležitým nástrojem, bez kterého by se žádný dobrodruh neměl vydávat do hor, je lopata. Není ale lopata jako lopata! Abyste se s ní byli schopní prokopat skrz hluboký sníh, je nutné, aby měla kovový list. Dalšími důležitými faktory při jejím výběru jsou:

• Délka
• Stabilita
• Ergonomický tvar
• Nízká hmotnost

Třetím výrobkem, který vám může v případě laviny zachránit život je lavinová sonda, která se používá k ověření výsledku práce s vyhledávačem, tedy k přesnému dohledání ztraceného. Sondou navíc zjistíme, jak hluboko pod sněhem se zasypaný nachází. Pamatujte na to, že pozitivní sondu nikdy nevytahujeme!

Víte, jak se říká, že štěstí přeje připravenému? Platí to i v tomto případě. Proto ještě předtím, než se na túru vydáte, ovládání přístrojů pečlivě trénujte. Nezapomínejte na to, že pípák je jen tolik účinný, jak dobře s ním jeho majitel umí zacházet. To samé platí i pro ovládání sondy a práci s lopatou. Myslete také na to, že jiné přístroje by mohly funkci pípáku narušit. Noste je proto alespoň 50 centimetrů od něj.

Pomyslnou třešničkou na dortu je pak také lavinový batoh, který sice není povinný, ale jeho pořízení se přesto doporučuje, a to hlavně v případě, kdy pád lavin skutečně hrozí. Všechny batohy fungují na stejném principu. Ručním spuštěním aktivační jednotky, která se nachází na jednom s ramenních popruhů, se odstartuje proces naplnění airbagu, a to zhruba během 3 vteřin.

Batoh využívá fyzikálního zákonu, který říká, že pokud se pohybuje více částic najednou, ty největší vyplouvají na povrch. Díky airbagu, který objem vašeho těla zvětší zhruba 1,5krát, se sami stáváte onou velkou částicí.

Jak se chovat, když se lavina spustí?

Spolehlivý návod na to, jak přežít pád laviny, neexistuje. Dá se ale inspirovat zkušenostmi těch, kteří její sesun zvládli ve zdraví. V první řadě záleží na tom, jestli jste valící se hroudu sněhu strhli vy, například při jízdě ze svahu, anebo vás zasypala seshora v důsledku zemětřesení. V druhém případě toho příliš nezmůžete, rozhodně se ale vždy snažte dostat z jejího dosahu.

Pokud jste lavinu odřízli jízdou na lyžích či snowboardu, snažte se vyjet ze směru, kterým se řítí. Odhoďte všechny zbytečné předměty, které by vás mohly táhnout dolů, jako jsou hůlky a batoh, tedy pokud není vybaven systémem airbag. Jestli ano, použijte jej. Pamatujte na to, že dokud se sníh hýbe, chová se podobně jako voda. Můžete se v něm proto snažit „plavat“ a pokoušet se zůstat co nejvíce na povrchu, protože v momentě, kdy se lavina zastaví, už toho příliš nezmůžete. V okamžiku, kdy valící se sníh začne zpomalovat, schulte se do klubíčka a, pokud to jde, vytvořte si prostor na dýchání.

Možná jste slyšeli, že si máte opatrně odplivnout, čímž pomocí gravitace zjistíte, jakým směrem máte hrabat, ale v malém prostoru a bez lopaty toho ve skutečnosti příliš nezmůžete. Zpravidla vám tak nezbývá nic jiného než čekat na záchranu. Zbytečně se proto nevyčerpávejte. Spotřebováváte tím více kyslíku.

V tuto chvíli je potřebná výbava v podobě pípáku životně důležitá. Pátrání po vás ostatním totiž značně usnadní a hlavně urychlí. Koneckonců, čas hraje proti vám. Podle statistik máte největší šanci na přežití prvních 18 minut, po 35. minutě obvykle žije jen 30 procent lidí. To se samozřejmě týká jen těch, které zasypala lavina ve volné přírodě. V případě uvěznění v domě (za předpokladu, že se nesesunul) může být doba přežití i delší.