Slunce, sníh a exotika aneb Jak se lyžuje v Asii, Austrálii či Africe?

Jižní Korea

Zajet si cíleně zalyžovat do Jižní Koreji by asi napadlo jen málokoho. Pokud byste ale během zimního období zrovna pobývali několik dní v Soulu a nevěděli, co s volným časem, můžete se vydat na východ do zhruba 200 kilometrů vzdáleného střediska Jongpchjong. To leží v nadmořské výšce 700 metrů a každý rok zde napadne až na dva a půl metru sněhu. Areál tradičně otevírá v závislosti na sněhových podmínkách již v půlce listopadu, přičemž lyžařská sezóna tu trvá až do začátku dubna. A co všechno byste v Jongpchjongu vlastně nalezli? Předně je to 28 sjezdovek nejrůznějších kategorií od lehkých po super-pokročilé o celkové dálce 13,6 kilometru. Na ty vás dopraví 14 lanovek včetně jedné závěsné gondoly. Areál pojme denně až 20 tisíc návštěvníků, kteří se kromě všeho výše zmíněného mohou těšit rovněž na řadu vyhlášených restaurací, obchodů i aquapark. Cena jednodenního skipasu pro dospělého člověka činí 80 000 jihokorejských wonů, tedy zhruba 1 550 korun.

Nový Zéland

Co si takhle zalyžovat na jižní polokouli? Ano, pochopitelně i zde je to možné. Perfektní lyžařské zázemí naleznete například na Novém Zélandu, a je přitom jedno, na který z jeho dvou ostrovů se vydáte. Jedno z nejpopulárnějších středisek v zemi se nachází ve městě Queenstown, které se rozkládá podél zátoky jezera Wakatipu v samém srdci Jižních Alp. Díky přítomnosti mezinárodního letiště se sem pohodlně dostanete jak z hlavního města Wellington, tak z australských metropolí Sydney či Melbourne. Těšit se přitom můžete na středisko složené z celkem čtyř oblastí (Coronet Peak, The Remarkables, Cardrona a Treble Cone), které je díky své infrastruktuře srovnatelné s těmi, jež znáte z Rakouska. Co se obtížnosti sjezdovek týče, na své si přijdou jak začátečníci, tak vášniví lyžaři. Zatímco na Coronet Peaku se najde řada modře značených pist, v Cardoně převládají pro změnu červené a černé tratě. Komu by však nestačilo ani to a toužil by po něčem více adrenalinovém, může si zaplatit takzvaný heliskiing.

Austrálie

Jedno z nejvyhlášenějších lyžařských středisek Austrálie se nachází zhruba dvě a půl hodiny jízdy na jih z tamního hlavního města Canberra. Jmenuje se Thredbo, a pakliže se sem vydáte, budete jistě velice příjemně překvapeni, neboť nabídka sportovního vyžití a doplňkových služeb je zde zcela srovnatelná s tím, na co je evropský lyžař zvyklý ze své domoviny. Nesmíte se však nechat zmást místním značením obtížnosti jednotlivých sjezdovek. Pro ty, kdo na lyžích stojí poprvé, jsou vhodné zejména žluté pisty. Hned po nich následují zelené, pro pokročilé jsou určeny modré, zatímco pro fajnšmekry černé. No a pak tu jsou ještě oranžové, které pro změnu potěší vyznavače delších tratí. Dvě takové mají dokonce i úctyhodných 5 kilometrů. A koho by snad lyže či snowboard dočasně omrzely, může se odreagovat například bobováním, navštívit některou z místních restaurací anebo jen tak relaxovat v nedalekém centru volnočasových aktivit.

Spojené arabské emiráty

Na arabském poloostrově byste příliš míst s přírodním sněhem sice nenašli, jenže kde jsou peníze, je možné v podstatě cokoliv. A proto se nemůžete divit tomu, že ani ve Spojených arabských emirátech, konkrétně pak v emirátu Dubaji, nemají o nějaký ten lyžařský areál nouzi. Stačí zavítat do obchodního centra Mall of the Emirates, obout si přeskáče a sedačkou se nechat vyvézt na vrchol 400metrové zastřešené sjezdovky. Je sice pravdou, že příliš oblouků během jízdy na takto krátké pistě s převýšením pouhých 60 metrů asi nestihnete, tady jde však především o zážitek. A s tím si bezpečně vystačíte na mnoho let dopředu.

Maroko

Kousek od Marrákeše, jednoho z největších měst Maroka, se nachází středisko Ukaimidin. Svou infrastrukturou sice za moderními skiareály zaostává, ovšem podobně jako v předchozím případě zde jde především o zážitek. Ostatně, kdo z vašich přátel může říct, že si zalyžoval na samém okraji Sahary, největší pouště světa, že? Rezort leží v nadmořské výšce 2 650 metrů, díky čemuž se zde dá lyžovat od půlky prosince do začátku dubna. K dispozici je několik málo sjezdovek, z nichž jedna měří i úctyhodné tři kilometry. S žádným extra poježděním ale raději nepočítejte. Horní části tratě totiž rolbu snad nikdy nespatřily. Navíc je potřeba mít se neustále na pozoru před vyčnívajícími kameny.