Rolbařův nelehký úděl: V práci dlouho do noci, být pořád ve střehu a doufat, že venku nezmrznete

Povolání rolbaře může na první pohled vypadat romanticky – vozíte se uvnitř výkonného stroje, který má pásy podobné tanku, jste na čerstvém horském vzduchu a můžete se kochat krásnými výhledy do okolní krajiny. Ve skutečnosti tomu tak ale úplně není.

Z výhledů do okolí toho moc nezbude, pakliže zvážíte typickou rolbařovu pracovní dobu. Ta totiž začíná ve chvíli, kdy se odpoledne zastaví lanovky a poslední lyžaři opustí svah. I když zrovna to může být poněkud zavádějící, neboť někteří z nich jsou schopni na sjezdovkách popíjet ještě dlouho poté, v důsledku čehož pak nebozí rolbaři musejí být obzvláště opatrní – riziko srážky je tu vzhledem ke zhoršené viditelnosti velmi vysoké.

Každopádně platí, že první rolby vyjíždějí na svah typicky kolem čtvrté až půl páté. Rolbařova směna pak končí běžně až s úderem půlnoci. Tedy alespoň v těch větších skiareálech.

Snad se nahoře nic nepokazí!

Kvalita vozového parku šla v posledních letech výrazně nahoru. Rolby, které se dnes používají, jsou moderní, mají polstrované sedačky a spousty čudlíků. Topení je samozřejmostí, jenže když se něco rozbije, stroj uvízne na svahu a vy to musíte vlastnoručně opravit, je vám celkem k ničemu. V takové chvíli je pak onen čerstvý horský vzduch spíše prokletím. Zejména tehdy, když jeho teplota klesne hluboko pod bod mrazu.

Jak ve spolupráci se serverem EpicSki uvádí ve svém speciálu web sociální sítě LinkedIn, předtím, než se rolbař vydá na sjezdovku, musí provést důkladnou inspekci všeho, co se na rolbě nachází. Podobně jako tak činí piloti dopravních letadel před každým letem. Zkontroluje pásy, pneumatiky, ozubená kola, všechny hadice, frézu, i radlici. To pochopitelně samo o sobě nějaký ten čas zabere.

Rolbař - meteorolog

Navzdory klamavému zdání je každý den úplně jiný. I když mohou rolbaři jezdit po stále stejné sjezdovce, složení sněhu se může lišit. V závislosti na tom je pak potřeba nastavit různou hloubku frézy a její přítlak. Na strmých, zpravidla černých sjezdovkách je nutné využít naviják. Jinak by i tomuto speciálně navrženému pásovému vozidlu hrozilo, že se zkrátka na svahu utrhne.

Je-li sněhu málo, například jako právě letos, hrozí, že by v důsledku špatného nastavení frézy mohl rolbař sjezdovku rozrýt až na hlínu, potažmo z ní nechtěně vykopat drobné i větší kameny. Dokonalá znalost aktuálních sněhových podmínek je proto zcela základním předpokladem. Pakliže přes noc sněží, může se stát, že bude nad ránem potřeba na sjezdovku vyjet znovu. To samé ale kolikrát platí i tehdy, když mrzne a spustí se sněžná děla.

Šnečím tempem kupředu!

Rolbovat se začíná od krajů sjezdovek – to proto, aby se zpět na trať nahrnul sníh, který lyžaři během dne ze svahu vyházeli. Během prvních jízd se rolbař soustředí především na to, aby celou pistu hezky zarovnal. Plastový finišer tvořící onen pověstný manšestr přijde na řadu až úplně na konci.

Standardně se tato pásová vozidla pohybují rychlostí mezi 10 až 12 kilometry za hodinu. Teoreticky by však mohla jezdit i dvakrát tolik. V takovém případě by však byla velice neekonomická. Tím spíš, když jejich běžná spotřeba za jednu takovou osmihodinovou směnu dosahuje hranice 350 litrů nafty.