Jak zatočit se strachem na sjezdovce

Jak zatočit se strachem na sjezdovce? Existuje několik důvodů strachu. Následující řádky jsou věnovány těm, kteří se na sjezdovce bojí. Dočtete se, na co si dát pozor a čemu věnovat pozornost, abyste se na kopci cítili lépe. Dovolená je časem relaxu, jezdíme na ní, abychom si ji užili a nestresovali se. Není potřeba na sebe tlačit víc, než je potřeba.

1) Vražedný pohled z kopce

Většina nejistých lyžařů se bojí především, když se podívají přímo z kopce. Mají obavy, že se rozjedou rovně dolů a pojedou tak až do údolí. To, z mého pohledu, dokáží akorát malé děti, jejichž výuka skončila u levelu zastavení v pluhu. Rozjedou se, řídí se dolů a pod kopcem mocně zapluží. A líbí se jim to. Naše tělo funguje jako „šroub“ – kam se podívám, tam jedu. Vidím-li před sebou značku upozorňující na pomalejší tempo jízdy a nechci jí trefit, dívám-li se na ní a nemám přílišnou kontrolu v mém pohybu, dost často najedu přesně na ní.

Co s tím? Lyžujeme obloučky. Když jedeme obloukem, kam míří naše špičky? Pouze jeden moment v průběhu oblouku míří naše špičky přímo z kopce. Po většinu času je vedeme „do strany“. Tam by též měl směrovat náš pohled. Vždy tam kam chci jet. A já chci jet obloukem, proto se dívám tam, kam chci vést mé lyže. Pokud máte někoho, kdo je ochotný jet před vámi vaším (!) tempem, požádejte ho a směřujte pohled na jeho záda. Po očku se však koukejte i kolem sebe na ostatní lyžaře.

Sölden

2) Easy line

O tom, že existuje rozdělení sjezdovek podle jejich obtížnosti na modré, červené a černé jistě víte. Ale i modrá sjezdovka může být na jedné straně příkřejší než na straně druhé. Situaci nám ulehčuje, umíme-li sjezdovku „číst“ a poznat, kudy vede nejjednodušší cesta. Spousta lyžařů jezdí „top line“ – ideálně středem - a sjezdovka v této části bývá nejdříve plná nerovnoměrně nahrnutého sněhu. V odpoledních hodinách se může stát, že i červená sjezdovka bude upravenější a jednodušší pro sjezd než modrá, kde bude spousta boulí. Nenechte se zmást barevným označením sjezdovky. Kromě úhlu sklonu značí nepředvídatelnosti i náklon svahu. Občas tedy můžete potkat sjezdovku, která se může značením zdát lehká, ale pro vás nebude a naopak. Je chytré se nad tím zamyslet, kudy vede nejjednodušší trasa a vždy si plánovat si kudy pojedeme. Kde cca zajedeme oblouk. Pokud je sjezdovka místy ledovatá, usilujeme o provedení oblouku mimo tato místa. Snažíme se točit na sněhu, na kterém se mohou lyže „snáze chytnout“.

3) Ostatní účastníci provozu

Na sjezdovce se pohybuje úplně běžný vzorek populace. Někdo je ohleduplný více, někdo méně. Těch, kteří jedou téměř přímo dolů, je na nich vidět nejistota, ale ohromná radost v obličeji, se bojí každý. Je to jako na silnici, neustále musím předvídat a myslet za ostatní. Svým chováním nejdu naproti neštěstí. To znamená, že když jedu a rozhodnu se zastavit, ohlídnu se nejprve za sebe, zda někoho nemám v blízkosti a moje zastavení pro něj nebude překvapením tak velkým, že by do mě narazil. Stejně tak, rozhodnu-li se náhle změnit směr jízdy, ohlédnu se, zda tak můžu učinit. Bezpečný pohyb na sjezdovce souvisí s vybíráním „ideal line“ a dodržováním pravidel FIS.

4) Nejistota ve vlastní lyžařské umění

Všichni se něco učíme. Neustále. I ti, kteří jezdí s maximální lehkostí,si prožili své začátky. Pokud je to u vás zrovna lyžování, nestyďte se požádat o pomoc kamaráda či v lyžařské škole. Tam vám poskytnou instruktora, který vám během dvou hodin dokáže pomoct. Vše vám vysvětlí natolik, že si začnete lyžování opravdu užívat. Pokud to budete potřebovat a přát si, bude před vámi couvat či držet za ruku.

Dobrý pocit z lyžování máme, pokud máme vše pod kontrolou. Především rychlost. V průběhu našich obloučků se naše rychlost mění v závislosti na „nasměrování lyží“. V moment, kdy máme namířeno ze spádnice (z kopce dolů) rychlost získáváme a naopak, v závěru oblouku, kdy naše jízda obloukem míří blíže k vrstevnici, rychlost ztrácíme. Pokud se nám, jako začátečníkům, lyže rozjedou rychleji, než nám je příjemné, nemusíme se snažit korigovat jízdu pouze plužením (jak nás možná učili), ale i dokončením celého oblouku a nechat se vyvést do „proti kopce.“ (Opět platí, že se koukám kolem sebe.) Spousta lidí má problém s dynamickou rovnováhou - v únoru v 11:00 je to na alpských sjezdovkách cca 80 % všech účastníků na sjezdovce. Můžeme spatřit, jak plno lyžařů jede ať ve větším či menším záklonu. Co to způsobí? Především neschopnost ovládat své lyže na plno. Cítíme-li, že něco není na našem postoji a rovnováze v pořádku, je fajn si zastavit, srovnat se a rozjet se ve správném a jistém postavení.

Pokud s lyžemi či snowboardem začínáme a sportu se věnujeme spíše okrajově, vyplatí se si s prvními dvěma hodinami počkat na „měkčí“ sněhové podmínky. Ledovka je na začátečníky (ale i na středně pokročilé) přísná.

Výuka dospělých

5) Odpočinek

Pokud se něco učíme, dost často to děláme se spoustou soupohybů, které jsou zbytečné a berou nám energii. Optimální technika je ta, kdy pohyb provádíme na náš maximální výkon při minimální spotřebě energie. Měli bychom si tedy včas říct, že jsme už unavení a naše snažení toho dne už nemá cenu. Současně bychom měli myslet na následující den na kopci už večer před tím. Pokud už nemáme dost energie, jde to ruku v ruce s naší nejistotou a později panikou. Když si budeme nazouvat lyže plní energie, bude nás to bavit víc.

Nezapomeňte, jednou jste vyrazili na dovolenou. Na horách se nikdo nestresuje. Stres sem nepatří, tak mu nepodléhejte ani vy.

Mölltal

Závěrem bych ovšem chtěla smeknout před všemi, kteří se rozhodli pokořit vlastní strach, vystoupit ze své komfortní zóny a šli do něčeho, z čeho měli velký respekt. Začátečnický výkon je kolikrát obdivuhodnější, než nalyžované kilometry.