Není bílá jako bílá aneb Jak se dělá technický sníh

Na technický sníh se každý rok spoléhá naprostá většina tuzemských skiareálů. Zasněžovat mohou ale pouze tehdy, panují-li venku k tomu příhodné podmínky. Jaké to jsou?

Umělý sníh je „menší“

Technický sníh lze vyrábět již při teplotách okolo minus dvou a půl stupňů Celsia. Celý proces je přitom relativně jednoduchý. Sněžné dělo je napojeno na zdroj vody, která je v důsledku natlakování rozprašována do ovzduší, kde se díky dostatečně velkému mrazu ochladí natolik, aby z ní ještě před dopadem na zem vznikly ledové krystalky. Ty jsou přitom o poznání menší než krystalky vytvořené přírodní cestou. Zatímco technické sněhové vločky bývají zpravidla menší než jeden milimetr, přírodní mohou být velké klidně i půl centimetru.

Odlišná je i hustota obou typů sněhu. Technický je hustší, a to z toho důvodu, že jednotlivé krystalky v sobě zadržují o mnoho více vody, neboť na samotné zamrznutí mají zhruba jen deset vteřin. Přírodní sníh, respektive vločky přírodního sněhu se oproti tomu snášejí na zem z mraků v několikasetmetrové výšce, díky čemuž může celý tento proces trvat o poznání déle.

I sníh je potřeba nechat dozrát

Kdo by si pomyslel, že technický sníh je ihned po svém vytvoření připraven k použití, je na omylu. Samozřejmě, zasněžování za plného provozu není v našich zeměpisných šířkách ničím výjimečným a setkal se s ním asi už každý, rozhodně ale takovýto stav není ideální.

Když totiž takový sníh nedostane příležitost k tomu, aby dozrál a řádně promrznul, dojde po kontaktu s lyžemi k vyloučení zbývající zadržované vody, která se „vyplaví“ na povrch sjezdovky, kde může zmrznout a vytvořit ledovou vrstvu, jež lyžařům, zejména pak těm méně zdatným, při jejich zimních radovánkách značně zkomplikuje život.

Vodohospodáři se bojí o přírodu

Zatímco pro vášnivé lyžaře a majitelé skiareálů, především pak těch českých, znamená technický sníh spásu, hydrobiologové z jeho přítomnosti nejásají. Podle jejich názoru totiž negativně ovlivňuje životní prostředí v bezprostředním okolí sjezdovek, neboť prodlužuje zimu a dává tak všem organismům žijícím v dané lokalitě méně času na svůj přirozený cyklus během vegetačního období.

Další problém vidí v tom, že celý proces zasněžování probíhá v podstatě v jednom konkrétním okamžiku. Pakliže by vlekaři využití odčerpané vody rozložili do několika měsíců, příroda by se s takovým úbytkem vypořádala vcelku hravě. Jelikož to ale kolikrát musejí stihnout například v horizontu dvou tří dnů, může to na ni mít podle vodohospodářů velmi závažný dopad.