Technika lyžování: Jak na carvingový oblouk?

Než se čtenář začte do povídání, ráda bych uvedla, že u tohoto tématu se člověk nevyhne subjektivnímu vyjádření názoru na věc. Nějakou dobu mi trvalo, než jsem si k vlastnímu názoru došla a je mi jasné, že se můj pohled na určité detaily může změnit. Po tom, co jsem si vyslechla povícero autorit předních vzdělávacích asociací, dost jsem z toho byla nešťastná, co je tedy správně. Došla jsem si k tomu, že nejdůležitější je, cítíte-li se na lyžích dobře a užíváte si to. Chybné provedení nás stojí nepříjemnou námahu.

Literatura vydaná v rámci projektu Česká cesta, na němž spolupracovalo více předních Českých komerčních i vysokých škol definuje správnou technikou lyžování jako maximální využití potenciálu lyžařského vybavení a provádění co možná nejekonomičtějších pohybů. Z biomechanického hlediska na nás působí vnější síly, se kterými se vyrovnáváme silami vnitřními. Jde tedy o neustálé udržování dynamické rovnováhy.

Zdroj: Snímek použit na základě licence Shutterstock.com

Každá národnost má lehce odlišný lyžařský styl. Česká Republika, Rakousko i další Evropské státy, Kanada, USA. I v samotných státech se na jednotné technice nemusí nutně shodnout. Též záleží tom, co je pro nás stěžejní. Zda hravé kroužení obloučků, rychlý sjezd či závodní lyžování.

Lyžování je dynamickým sportem, jež se neustále vyvíjí.

PARALELNÍ OBLOUK

Můžeme rozdělit na smýkaný oblouk a řezaný (carvingový) oblouk. Tyto dvě dva oblouky se od sebe liší vertikálním pohybem, mírou smyku i dalšími detaily. Carvingový oblouk pak dělíme na fun a race.

CARVINGOVÝ OBLOUK

Čistý carvingový oblouk je oblouk vyjetý po hranách lyží téměř bez sebemenšího smyku. Stopa po takovém oblouku jsou dvě tenké linky zanechané ve sněhu. Nulové smýknutí je však na základě fyzikálních zákonů nemožné. Jde tedy o oblouk s minimální mírou (nežádoucího) smyku.

Carvingové lyže lyžují, díky vykrojení (rádiusu), téměř za nás. Stačí, když jim moc nepřekážíme, pouze je ve správném okamžiku položíme na hrany a pohlídáme si předozadní rovnováhu. Moderním trendem jsou kulaté oblouky, kdy lyže na budoucí vnitřní hrany naklopíme ještě před zahájením oblouku.

Zdroj: Kateřina Kaňová

VERTIKÁLNÍ POHYB

Práce s těžištěm je u lyžování velice důležitá. Dopomáhá nám k lepší stabilitě a kontrole lyží. Snížením či zvýšením odlehčujeme nebo naopak zatěžujeme lyže. Při carvingovém oblouku je naše těžiště nejníž uprostřed oblouku a je třeba s ním plynule pracovat. Před obloukem lyžím odlehčíme, abychom mohli přehranit. Uprostřed oblouku jsme opřeni do hran (a s těžištěm nejníž) a v závěru oblouku se plynule zvedáme a chystáme se na další oblouk.

PŘEDSOUVÁNÍ LYŽE

Předsouvání horní (vnitřní) lyže před zahájením oblouku se rychleji dostaneme k čisté jízdě po hranách. Zda je toto správně je diskutabilní. Můj subjektivní názor je, že není potřeba, naopak bych to vyhodnotila jako chybu (ale je to jen můj osobní názor). Stačí lyže položit před obloukem na hrany a počkat, až nám rádius odpoví a zatočí.

Před zahájením oblouku je též běžná  začátečnická chyba, kdy je člověku nepříjemné jet přímo z kopce po spádnici a podchytí si situaci přismýknutím. Následně na to už ale jede čistě po hranách.

Výraznější předsunutí horní (vnitřní) lyže v průběhu oblouku je též na diskuzi. Pojí se s postavením pánve (do směru oblouku či spíš rovnoběžně s vrstevnicí). Za mě u dost lyžařů způsobuje chybu tzv. áčka, kdy je spodní lyže na hraně více než horní a spodní koleno se schovává na horní. To souvisí s procentuálním rozložením váhy na lyže.

PŘEDOZADNÍ ROVNOVÁHA

Pokročilému lyžaři je jasné, že by měl být se svou váhou vpředu, aby ovládal lyže. V průběhu oblouku se ovšem předozadní rovnováha lehce posouvá. V závěru oblouku nás lyže „předjedou“ a my se dostaneme lehce vzad. Musíme si toho být vědomi a pracovat s tím. Pokud se nám to stane, po vyjetí z oblouku si musíme myslet právě na posun těžiště vpřed. Dost důrazně nám to vysvětlí tvrdé lyže, která nás mohou z oblouku vymrštit.

PROCENTUÁLNÍ ROZLOŽENÍ VÁHY NA LYŽE

Odvíjí se od míry pokročilosti lyžaře. Zkušenému lyžaři nedělá problém si přenášením váhy jakkoliv hrát. I zde závisí na tom, čemu se zrovna na lyžích věnuji. Zda hra s oblouky na sjezdovce, závodění v bránách či funcarvingu (kdy je váha ve prospěch vnitřní lyže). Já osobně při volné jízdě na sjezdovce upřednostňuji 50 na 50 a vyhovuje mi, když jsou na sobě obě lyže „nezávislé“, jedou každá svojí stopu, ale linie jsou rovnoběžné stejnoměrné linky. Pokud si člověk není vědom rozložením váhy na lyže, je možné si z vlastní stopy udělat rozbor, který nám jasně řekne, jak to je.

Zdroj: Kateřina Kaňová

TYPY A CVIČENÍ

Je to všechno pěkné, ale jak si tedy vyzkoušet a osvojit carvingovou jízdu? Pro první pokusy je vhodné zvolit mírný upravený terén pokud možno s minimální koncentrací lidí. Dále nám k tomu dopomohou carvingové lyže. Čím nižší číslo rádiusu lyže mají, tím kratší oblouk nám zajedou. Pro pochopení principu není od věci si třeba i půjčit s nízkým číslem vykrojení. Dobrou stabilitu nám zajistí postavení lyží na šířku pánve.

PRVNÍ POKUSY

Není třeba uvádět, že pro carvingovou jízdu je potřeba carvingových lyží. Necháme-li pracovat, dost práce odvedou za nás. Stačí je položit na hrany a naslouchat tomu, co dělají.

Na místě si vyzkoušíme hranění naklopením lyží v kotnících, kolenou, bocích. Pomůže, budeme-li se moct chytnout něčí ruky, díky níž nespadneme a budeme si moct vyzkoušet položení lyží na hrany.

Pro první pokus o oblouk vyjetý na hranách se v základním lyžařském postavení rozjedeme šikmo svahem a naklopíme lyže na hrany a počkáme, co se stane. Lyže by nám samy měly po chvilce samy točit oblouk. Nesmíme být netrpěliví. Po tom co se vyjetím do kopce zastavíme, můžeme se za sebe podívat na naší stopu a zhodnotit míru naší úspěšnosti. To samé provedeme i na opačnou stranu. Postupně se rozjíždíme blíže ke spádnici (více z kopce), až se dostaneme k samotnému rozjezdu ze spádnice. Existuje cvičení, kdy provádíme tři oblouky na stejnou stranu, tzv. girlandy.

Následují navazované oblouky, zatím ještě bez velké dynamiky, kdy jde pouze o přehraňování a vození se. Na to se můžeme pustit do dynamického provedení, kdy s těžištěm pracujeme vertikálním pohybem – plynule přechází nahoru a dolů, přičemž nejníže je ve středu oblouku.

Zdroj: Snímek použit na základě licence Shutterstock.com

CVIČENÍ ZAMĚŘUJÍCÍ SE NA SEZNÁMENÍ S HRANĚNÍM

Pro udržení lyží na hranách existuje pár skvělých cvičení, které nám dopomohou procítit jízdu na hraně.

Odšlapování ke kopci

Rozjedeme se šikmo svahem a malými krůčky se snažíme po horních hranách „vyšlapat“ do protisvahu.

Vlnovka

Najdeme si mírný terén, na kterém si při jízdě a nutnosti brzdění (smýkání) hrajeme s překlápěním lyží a necháme se vést po hranách. Pohyb provádíme koleny.

Tlak vnější pěsti na vnitřní stranu vnitřního kolena

Zahranit spodní lyží není až zas tak náročné.

CVIČENÍ ZAMĚŘUJÍCÍ SE NA RACE CARVING

Při race carvingu jde o přiblížení pánve ke svahu se současným vykloněním trupu z oblouku. Trup kompenzuje naklonění pánve ke svahu. Linie ramen má tendenci být rovnoběžně se sklonem svahu. Pro někoho tím může být snazší zahranění. Většinou se jedná o práci s hůlkami, díky které naše tělo postavíme do žádoucí pozice.

Superman

Po přejetí spádnice tlak vnější rukou do boků, vnitřní předpažit povýš

Letadlo

Poloha paží je rovnoběžně se svahem. Spodní (vnější) paže je upažena poníž, horní (vnitřní) povýš.

Hůlky rovnoběžně se spádnicí

Spojíme a uchopíme hůlky v předpažení. V závislosti na našem pohybu měníme jejich pozici vždy tak, aby byly hůlky rovnoběžně se sjezdovkou.

RACE X FUN

Race carvingová technika počítá s vykloněním lyžařovy horní poloviny těla ven z oblouku pro kompenzaci hranění (naklonění kotníků, kolen, boků – v závislosti na rychlosti). I při velkém zahranění jsou při raceovém carvigu lyže pod tlakem a máme nad nimi kontrolu.

Fun carving je jízda bez hůlek v zavřených obloucích s maximálním náklonem těla dovnitř oblouku. Pro tento typ oblouků se hodí lyže s opravdu nízkým číslem rádiusu (max 12). Touto technikou se můžeme dopracovat i k handcarvingu či bodycarvigu. Při těchto obloucích je dotyk sněhu rukou či tělem jen detailním důsledkem. Chyba nastává, chceme-li se usilovně dotknout sněhu a kvůli tomu se dostaneme s váhou dozadu. Procentuální poměr rozložení váhy je ku prospěchu vnitřní lyže.

Mě osobně baví neustále zkoušet něco nového a posouvat svoje limity. Pokud to máte stejně a při čtení článku jste narazili na nové informace, už moc nečekejte a vyražte nejbližší možný zimní slunečný den na hory. Hraní s lyžemi vás bude určitě bavit. Není nutné být pokaždé dole první. Pocit z odstředivé síly v oblouku je jeden z nejlepších, co znám.

Autor článku: Kateřina Kaňová

Kačka z týmu NaSvah.cz

Zdroj: Kateřina Kaňová