Balet na lyžích, skijöring a rychlostní lyžování: Zimní sporty, které se na olympiádě příliš neujaly

Označení ukázkový sport se používá pro doplňkovou sportovní soutěž, která se dříve konala v rámci olympijských her. Její vítězové byli odměněni menšími medailemi, výsledky se ale do celkového pořadí jednotlivých národů nezapočítávaly. Mimo hlavní závod se na olympiádě představily disciplíny jako muškaření, pouštění draků, dělostřelba, závody psích spřežení nebo třeba metaná.

Prvním oficiálním ukázkovým sportem bylo starobylé bojové umění glíma, které se objevilo v roce 1912 na Letních olympijských hrách ve Stockholmu. O zařazení jednotlivých disciplín rozhodovaly vždy pořadatelské země. V roce 1992 však Mezinárodní olympijský výbor doporučil pořadatelům, aby již ukázkové sporty nezařazovali, protože program her samotných se velmi rozrostl. Že se na olympiádě soutěžilo v některých bizarních zimních sportech, od té doby lidé rychle zapomněli.

Balet na lyžích

Opravdu vás nešálí zrak, taková disciplína vážně existuje a někteří nadšenci ji dodnes provozují. Sport, kde závodníci tančí na lyžích, předvádějí krkolomné skoky a otočky nebo se různě převrací, se kupodivu nikdy příliš neujal.

Akrobatické lyžování, které dnes zahrnuje 6 olympijských disciplín (akrobatické skoky, jízda v boulích, skikros, slopestyle, U-rampa a Big Air), v minulosti muselo o svou popularitu a místo na prestižních hrách tvrdě bojovat. Na jeho počátku stál právě balet na lyžích, který se na olympiádě společně se dvěma dalšími disciplínami akrobatického lyžování objevil poprvé v roce 1988 v Calgary.
Balet na lyžích mohli diváci vidět ještě o čtyři roky později na hrách v Albertville. Ostatní disciplíny akrobatického lyžování si rychle získaly velkou přízeň fanoušků, byly zařazeny do oficiálního programu a sportovci, kteří je v té době nadšeně provozovali, se již na olympiádě v Lillehammeru mohli radovat z medailí. Balet na lyžích však neuspěl a jako olympijská disciplína zanikl v roce 1992.

Rychlostní lyžování

Rychlostní lyžování, které se někdy označuje také pouze jako KL (Kilometre lancé), je sportovní disciplína založená na alpském lyžování. Rozdíl je však v tom, že závodníci zde dosahují ještě větší rychlosti. Rychlostní lyžování se provozuje na speciálně upravených tratích, kterých na světě není mnoho, a sportovci používají také speciální lyže a hůlky tvarované podle těla.

Na olympijských hrách se rychlostní lyžování jako ukázkový sport objevilo v roce 1992. Sportovci zde dosahovali rychlosti zhruba 220 kilometrů za hodinu. Soutěž však poznamenala smrtelná nehoda švýcarského závodníka, který v plné rychlosti narazil do sněžného skútru. Poté rychlostní lyžování z olympiády navždy zmizelo, nezaniklo však úplně. Mezinárodní lyžařská federace od roku 1996 v tomto sportu pořádá mistrovství světa i světový pohár, platí zde však mnohem přísnější bezpečnostní pravidla.

Skijöring

Ze zmíněných disciplín se skijöring na olympiádu dostal jako první, objevil se již v roce 1928 na hrách ve Švýcarsku. A o co se vlastně jednalo? Závodníci byli za otěže taženi závodními koňmi, kteří tryskem běželi po zamrzlém jezeře na dráze dlouhé 1 900 metrů. Dostihů se tenkrát zúčastnilo pouze 8 sportovců z hostitelské země. Od té doby již tento sport na olympiádu nezavítal.

V dnešní době je skijöring populární hlavně na závodech s názvem White Turf. Jedná se o světoznámé dostihy, které se ve Svatém Mořici konají již od roku 1907. Sportovci se ale ve světě nenechávají tahat pouze koňmi, ale také mohou být připoutáni ke psům nebo motorovému vozidlu. V Norsku dokonce existuje disciplína s názvem snöre kjöring, kdy lyžaří jezdí za sobem.