Proč je u dětí důležitá všestrannost?

Dva trendy sportovní přípravy

Existují dva trendy sportovní přípravy. Jednou je raná specializace. Dítě je již v útlém věku vedeno k jednomu sportu. Poměrně rychle si osvojí techniku i taktiku. A pokud tomu věnuje své úsilí, poměrně brzy se dostane do turnajového prostředí. Sportovec si tak ještě za svého dětského věku stihne ochutnat radost, ale i nervy z turnajů.

Problémem je zde fakt, že pro samotný trénink daného sportu nezbývá prostor pro rozvoj jeho pohybové průpravy, které ovšem v životě (a tím spíš v daném sportu) potřebuje. Spousta mladých sportovců, kteří se celé své dětství a pubertu naplno věnovali jednomu sportu, s přechodem na střední školu končí. Zjišťují, že neznají nic jiného než prostředí daného jednoho sportu, o víkendech nemají čas na to, na co by rádi a schází jim motivace.

Zdroj: Snímek použit na základě licence od Shutterstock.com

Druhá cesta je prostřednictvím rozvoje všestrannosti. Dítě se od útlého věku věnuje všemu. Učí se jezdit na kole, chodí na plavání, rodiče ho vytáhnou za lyžováním, dochází na gymnastiku či taekwondo, kde se v tomto věku věnují spíš rozvoji obratnosti, než tomu, co si možná představíte. Trenéři či učitelé vymýšlejí různé hry, kdy se běhá. Nebo chodí na fotbal, atletiku. Zkrátka zjišťuje, co ho baví. Neustále se mentálně i fyzicky vyvíjí a trénink v případě této cesty má především přípravný charakter. Hlavním cílem sportovní přípravy v dětském věku je vytvoření předpokladů pro pozdější trénink a výkon. V době, kdy je sportovec naplno mentálně i fyzicky připraven, tak může z tréninku vytěžit maximum.

Postupem času se děti, respektive v tomto případě adolescenti, z těchto dvou možností vedení tréninku potkají. Kupříkladu na kurtu. Oba budou mít skvělou techniku, taktiku, už i nějaké zkušenosti. Ovšem dítě, které se věnovalo rozvoji všestrannoti, bude mít ´něco navíc´. Bude se umět lépe hýbat, nebude trpět syndromem vyhoření a je zde předpoklad, že i jeho tělesná schránka nebude mít tolik disbalancí.

Zdroj: Snímek použit na základě licence od Shutterstock.com

Jak tedy chápat všestrannost?

Všestrannost je, když se bez problému dokážeme směle postavit k jakémukoliv pohybu.

Výbušná síla, dynamická síla, běžecká rychlost, rychlost pohybu končetin, rychlost změny směru, flexibilita rozsahu, dynamická flexibilita, vytrvalost, statická rovnováha, balancování předmětů, koordinace údů, všeobecná koordinace těla. Zvládat to vše bez námahy. To znamená být všestranně založen.

Odborně můžeme všestrannost charakterizovat jako rovnoměrný rozvoj základních pohybových schopností. Rozvíjet všestrannost znamená zapojovat všechny hlavní svalové skupiny, stimulovat všechny pohybové schopnosti a osvojovat si základy širšího okruhu pohybových dovedností. Cílem takového tréninku je vytvořit co nejširší pohybový fond, ze kterého se čerpá v pozdějších obdobích dlouhodobého tréninku.

Všestrannost je tedy rovnoměrný rozvoj pohybových schopností, jimiž jsou obratnost, rychlost, vytrvalost a síla. Rychlost, vytrvalost i sílu si dokážeme poměrně snadno představit, ale co znamená obratnost? Obratnost je vymezena jako schopnost rychle si osvojovat nové pohyby a jako schopnost přizpůsobovat pohybovou činnost neočekávaně se měnícím podmínkám. Definice zdůrazňuje hledisko učenlivosti a přizpůsobivosti.

Zdroj: Snímek použit na základě licence od Shutterstock.com

Co teď a co později?

Na základě fyziologického hlediska můžeme seřadit rozvoj čtyř typů pohybových schopností. V nejútlejším věku bychom měli děti nechat rozvíjet obratnost, v souvislosti s vývojem následně rychlost, po té vytrvalost a až kolem 13 let přicházejí na řadu silové schopnosti. Tato posloupnost souvisí s fyziologickým vývojem dítěte.

Schönborn a Grosser (2008) ve své publikaci uvádějí, že děti ve věku 5–8 let mají vyvinuto 90 % mozku a CNS. Současně mají malý podíl svalstva na celkové tělesné hmotnosti a jejich kosterní systém je velmi pružný a velice labilní. Proto by se měla rozvíjet především koordinace společně s orientací v prostoru.

Věk 8–10 let je označován jako „zlatý věk motoriky“. Děti se v této životní etapě rychle a dobře učí novým pohybům, které si následně mohou pamatovat celý život. Proto je velice důležité, aby se základy techniky naučily správně. Dle Schönborna a Grossera (2008) je tento věk obdobím harmonického růstu a diferenciačních procesů. V tomto období se děti velice rychle učí a dělají pokroky v rozvoji koordinačních schopností, reakční a frekvenční rychlosti a zvyšuje se jejich aerobní kapacita. Stále se ovšem nedokáží delší dobu soustředit.

V tomto období může začít systematická výuka s cílem specializace. Mladý sportovec by se měl nadále věnovat všestranému rozvoji a u sportu, kterému se chce věnovat, začít pouze se základním tréninkem. V tomto období života musí být položeny vlastní základy pro pozdější eventuální výkonnostně orientovanou sportovní činnost. Proto stojí v popředí na jedné straně i nadále všeobecné a všestranné pohybové učení, nyní s rostoucí intenzitou, a na straně druhé se klade větší váha na technické provedení činností. To, co se od nynějška člověk precizně naučí, nemusí se později obtížně a časově náročně přeučovat.

Můžeme mít sebelepší trenéry, ale jakmile není daný základ a podpora v rodině, je to náročnější. Rodiče by měli mít snahu dítě nechat poznat nejrůznější pohybové aktivity a sporty. Neznamená to ovšem, že necháme dítěti naprostou benevolenci. Docházení na trénink má i výchovný rozměr. Jde o uvědomělost a aktivity, názornosti, soustavnosti, přiměřenosti a trvalosti. Dítě není malý dospělý, veďme ho tou nejlepší cestou, jak jen dokážeme. Ukažme mu možnosti a podporujme ho v jeho činnostech. Bude nám dělat radost.

Zdroj: Snímek použit na základě licence od Shutterstock.com

Literatura: KAŇOVÁ, Kateřina. Úvodní pohybový program pro rozvoj všestrannosti v tenisové přípravě dětí. Hradec Králové. 2015. Diplomová práce. Univerzita Hradec Králové. Přírodovědecká fakulta.
DOVALIL, J. a kol. Výkon a trénink ve sportu. 1. vyd. Praha: Olympia, 2002. 336 s. ISBN 80-7033-760-5.
PERIČ, Tomáš. Sportovní příprava dětí. 1. vyd. Praha: Grada, 2004, 198 s. Děti a sport. ISBN 8024706830.
GROSSER, M., SCHÖNBORN, R. Závodní tenis pro děti a mladé hráče. Přel. J. Halířová a kol. Vydal L. Hrubý. Bílina, 2008. 160 s. ISBN 978-3-89899-374-6.