Běžkování handicapovaných aneb do běžecké stopy na "saních"

Stojící běžkaři

U stojících lyžařů je konkrétní druh handicapu faktorem, který výrazným způsobem ovlivňuje to, co dotyčný zvládne. Všimli jste si někdy toho, jak moc při běžeckém lyžování využíváme sílu paží a jak nám pohyb paží pomáhá udržovat pravidelný rytmus? Pokud má lyžař omezenou funkci horních končetin, musí tak logicky přejít část jejich práce na končetiny dolní (zároveň je pro takto handicapovaného lyžaře náročnější naučit se udržovat rytmus atp.).

Zda je pro ně při běžkování vhodnější klasický styl nebo bruslení je otázkou a jedná se o záležitost velice individuální. V případě, že lyžaři „pouze chybí funkční horní končetina“, bude nejspíš preferovat bruslení. Proti pak můžeme postavit běžkaře, který má funkci horních končetin buď zcela v pořádku, nebo omezenou v důsledku dětské mozkové obrny (DMO) a jeho handicap se projevuje na nižších částech těla.

Jelikož DMO bývá velice často spojeno i se zhoršenou schopností koordinace pohybu je vhodnější začít s „klasikou“, která se více podobá běžné chůzi. Stejně tomu je i u osob s podkolenní amputací, kterým by sice jízda s protézou umožňovala i bruslení, ale z důvodu zhoršené stability při odrazu je vhodnější začít s klasikou, kdy se lyže neustále pohybují „v ose“.

Sedící běžkaři

Přejděme však do kategorie sedících. Do této kategorie patří především vozíčkáři a dále také osoby s vyšší jednostrannou amputací dolní končetiny či osoby s oboustrannou amputací dolních končetin. Stejně jako u sjezdového lyžování se setkáváme s handicapy, které se prolínají oběma kategoriemi (př. lyžař je schopen lyžovat ve stoje, ale v důsledku onemocnění svaly na nohou nevydrží dlouhodobou zátěž). Zatímco u sjezdového lyžování znamená pro tyto lyžaře usednutí na sit-ski určité usnadnění, v případě běžeckého lyžování není toto usnadnění jednoznačnou záležitostí.

Stojící lyžař v rámci svých možností využívá k jízdě sílu horních i dolních končetin (síla, kterou člověk vyvine je potom mezi horní a dolní končetiny rozložena přibližně v poměru 1:3 ve prospěch dolních končetin). Pokud takový lyžař usedne na tzv. cross-country sledge (běžkařská obdoba sit-ski pro sjezdové lyžování), rázem přijde o sílu nohou a může tak využívat přibližně třetinu sil oproti stojícímu lyžaři.

Zdroj: Archiv Honzy Tománka

Výbava na běžecké lyžování pro „sedící“

Zatímco konstrukce sit-ski pro sjezdové lyžování je víceméně unifikovanou záležitostí a v podání jednotlivých výrobců se jednotlivé typy nijak zásadně neliší, u sit-ski pro běžecké lyžování, tzv. cross-country sledge je tomu přesně naopak. Jediným pojítkem je, že na konstrukci se připínají běžné běžecké lyže a ty jsou uchyceny v šířce standartní běžecké stopy, tím však veškerá podobnost končí.

Existují 2 pozice, ve kterých handicapovaní běžkaři jezdí. První z nich je pozice v kleče, která lyžaři s plně funkčním trupem umožňuje jeho maximální zapojení do pohybu (podobně jako když my stojíme). Zbývající lyžaři pak jezdí v sedě, s nohama nataženýma před sebe. Lyžař se pak po vzoru našeho slavného zdravého závodníka Standy Řezáče (rozuměj: soupaž) odpichuje běžnými holemi pro běžecké lyžování a tak se pohybuje vpřed.

Zdroj: Archiv Honzy Tománka

Přesto, že nalezení optimální konstrukce cross-country sledge bývá dlouhotrvající záležitostí, vyrábí se v České Republice „sériově“ 2 typy sledgí. Vždy jde o konstrukci, kdy má sedící lyžař dolní končetiny natažené před sebe a liší se typ sedačky. První z nich je podobná běžné židli – jedná se pouze o sedák a zádovou opěrku a je vyrobena z podobného „síťovaného“ materiálu, jako bývají zahradní židle a je určena především těm, kteří mají dobrou stabilitu trupu.

Druhý typ využívá sedačku užívanou pro sjezdové lyžování a dokáže částečně kompenzovat omezenou funkci trupového svalstva. I přes fakt, že se jedná o jednotnou konstrukci, jsou tyto sledge dobrým kompromisem pro začínající a rekreační lyžaře, kteří netouží polykat kvanta kilometrů v bílé stopě.

Sledge běžky

Zdroj: http://www.jiner.cz/cs/produkty/vse/id/7-sledge-bezky#!prettyPhoto

Měla jsem možnost zúčastnit se jako doprovod závodů SP a vybavení, které jednotliví závodníci používají, velice často vypadalo, jako by ho někdo dělal na koleni doma v garáži. Mohla jsem si tak všimnout závodníka, který seděl na dřevěné bedničce s přidělanou sedačkou, ale i „vymazlený“ karbonový monokok.

Co však většinu z nich spojovalo, byl fakt, že jejich konstrukce příliš nepočítala s možností, že by závodník potřeboval někdy brzdit. Minimálně 80% závodníků nedosáhlo pěstí k zemi a tak jim zbývají 2 možnosti, jak zpomalit či zastavit. Ti, kteří mají dostatečně funkční trup, můžou „hodit zadkem“ a přibrzdit podobně jako na sjezdovkách. Ti zbývající se pak buď můžou modlit, že je přibrzdí sníh či protisvah nebo spadnou.

Při konstrukci cross-coutry sledge proto nesmíme opomenout fakt, že handicapovaný lyžař brzdí pomocí držadel hůlek a musí proto pohodlně dosáhnout na zem! Podobně jako u sjezdového lyžování i zde je důležité, jak je nastaveno těžiště a to především u osob s omezenou funkcí trupových svalů. Správně nastavené těžiště umožní běžkaři využít zbývající funkční svaly a zapojit tak trup do pohybu (sami si můžete zkusit, jaký je rozdíl, když k odrazu soupaž použijete pouze horní končetiny nebo když zapojíte i trup) a jízdu si tak „usnadnit“.

Zdroj: Snímek použit na základě licence od Shutterstock.com

Výuka běžeckého lyžování handicapovaných osob

Stojící lyžaři si celkem obstojně poradí sami, nebo se mohou obrátit na lyžařskou školu poskytující výuku běžeckého lyžování, kde by měl být zkušený instruktor schopný uzpůsobit výuku handicapu klienta.

U sedících běžkařů doporučuji obrátit se na Centrum Paraple, Sportovní klub vozíčkářů Praha či občanské sdružení Sportability. Hlavním důvodem je, že pokud chcete běžecké lyžování teprve vyzkoušet, nemusíte si hned pořizovat vlastní vybavení, ale v těchto organizacích je možné si ho zapůjčit, případně se zúčastnit některého z pořádaných kurzů.

Pokud vás toto téma zaujalo, máte ve svém okolí někoho s handicapem nebo jste sami handicapovaní a chcete začít s běžeckým lyžováním, můžete se více dozvědět na webových stránkách výše uvedených organizací. A Pokud jste dobrými lyžaři a chtěli byste se stát asistentem, určitě se obraťte na některou z organizací, protože dobrých asistentů není nikdy dost.

A co bude posledním dílem naší trilogie o lyžování osob s handicapem? Rozhovor s Honzou Tománkem aneb „Cesta od úrazu až na Jizerskou 50 a Vasaloppet“ ;-)

Líbil se vám článek? Přečtěte si i o sjezdovém lyžování handivapovaných.