Být instruktorem lyžování není jen o zvládnutých kurzech a certifikaci

JAKÁ JE TEDY SKUTEČNÁ PRAXE A METODIKA?

Se srdečným úsměvem se setkáte s klientem, seznámíte se a domluvíte si podrobnosti. Jak nám na kurzu říkali, abychom klienta vizuálně zkontrolovali, měli pravdu. Občas se stane, že dítě přijde s opačně obutými lyžáky, nevhodným oblečením, které se hned promočí. Stává se, že boty nepasují do vázání atd. Pokud budete na toto všecko důslední a vše potřebné pro výuku zkontrolujete hned na začátku, předejdete si problémům.

Následuje zahřátí a rozhýbaní organismu. Nejlépe formou hry. Vhodné je prokroužení končetin, úklony atd. Slouží k jako prevence zraněním a navození atmosféry.

Pokud máme začátečníka, neměli bychom podcenit získaní pocitu skluzu. Provádíme na rovném terénu, ideálně formou her. Je fajn, pokud máme skupinku a děti se navzájem mohou tlačit či táhnout za hůlku. Forma štafety je ideální.

Naším dalším cílem je jízda v pluhu a zastavení. Dětem perfektně předvedeme a necháme první pokusy na nich. Občas se stane, že se jim nedaří či nerozumí tomu, co po nich chceme. Můžeme jim v prvních momentech dopomoci nastavením špiček. Když po nich budeme chtít, aby ukázaly skluznice světu, docílíme přiměřenému postavení lyží na hrany. Položením rukou na kolena docílíme lepší stability. To se učíme z mírného kopečku, který končí na rovince.

Jakmile toto vše dítě zvládne, můžeme nastoupit s výukou obloučků. Někdy je potřeba vyzkoušet a ukázat povícero způsobů, abychom se dobrali k úspěšnému cíli. Z 80 % je účinné cvičení letadlo, které se vyklání z obloučku. Vnitřní paže míří vzhůru. Díváme se do směru jízdy.

Cvičení tlačení obou rukou na koleno je, dle mého názoru a zkušeností, účinné z 50 %. Jak se děti snaží usilovně tlačit na koleno, natočí obě ramena na opačnou stranu, než vede zamýšlený oblouk. To ovlivní míru zahranění lyže. Při usilovném tlačení na lyži ji překlopí na plochu a v ten moment je téměř nemožné lyží zatočit do zamýšleného směru. Ačkoliv je moderním trendem lyžovaní použití jemné motoriky, pro malé děti, jež začínají s lyžováním, je složitá a jejich tělo funguje jako šroub. Kam se podívám, tam jedu. A to je i principem dětského lyžovaní. Vlastně ani neví jak, ale jedou tam, kam chtějí. Proto děti neučíme sáhodlouhým vysvětlováním principů, ale hrou a precizní ukázkou celého pohybu. Učí se nápodobou. Chápaní nás dospělých a dětí je odlišné. Proto bychom k jednotlivým klientům měli i individuálně přistupovat. Je lepší, když výuka probíhá na ohraničeném území, kde nám nehrozí žádné vnější nebezpečí. Na sjezdovce pak jedeme před dětmi. Ukázkovou jízdu střídáme s couváním. Máme tak jistotu, že nám závodník nikam neujede.

JAK SI S DĚTMI HRÁT?

Zeptejte se dětí, co jim přinesl Ježíšek. Co je jejich neoblíbenější pohádka či večerníček, Čím by chtěli být, až budou velcí. Navedou vás na společnou notu. Nasloucháním a projevením zájmu získáte jejich důvěru.

Například loňské Vánoce byly ve znamení premiéry filmu Starwars. A tak i můj svěřenec našel pod stromečkem Stormtroopera. V ten moment najednou doceníte rande, po kterém víte o Starwars naprosto vše. Můžete jezdit od Stormtroopera k Darth Vaderovi, střílet, švihat světelnými meči a bude vás to bavit.

Podobným způsobem si můžete dojít k hasičům, policistům, včeličkám, motýlkům, ptáčkům, mašince, hraní tenisu, hokeje, basketbalu, Večerníčku, plavaní, objevovaní dinosaurů (buďte připraveni na otázku, jaký je váš nejoblíbenější dinosaurus), jezdění na koni, tančení tanečků… fantazii se u dětí meze nekladou.

K čemu tyto zdánlivě bezvýznamné hry jsou? Mimo jiné především ke zautomatizování prováděného pohybu.

Když do toho dětem moc nemluvíme, jde jim vše téměř samo. Dost jim napomáhají lyže s vykrojením. Stačí, aby se malý lyžař jen podíval, kam chce jet a už zatáčí. Jen to chce nějaký -pro něj- dobrý důvod.

ALE VRAŤME SE OD HER K METODICE

Pokročili jsme. Dítě nám zvládá jízdu v pluhu, krásně zatáčí. Jednou jedeme první my, podruhé necháme jet dítě první. Nastupuje dynamika, která dopomáhá a zjednodušuje provedení oblouku a ke kontrole lyží. Pracujeme s těžištěm. Stručně neodborně, ale snad srozumitelně, řečeno v první půlce obloučku jsme s těžištěm nahoře v té druhé o něco níž. Stále ještě jezdíme v pluhu, ale mezi obloučky se pomalu snažíme o paralelní postaveni lyží. Abychom se udrželi šikmo svahem v jedné linii, musí zde být řeč a první pokusy o zahranění v paralelním postavení lyží.

Záhy na to můžeme nastoupit s kouzelnickým číslem o tom, jak nám lyže po zahranění samy zatočí. Děti to chápou jako kouzlo, ale my dospělí a moudřejší víme, že se o to postará rádius lyží. Zkoušíme na mírném svahu a přehledném místě.

Následně na to necháme děti jezdit tak, jak se jim líbí. Protože mají ozkoušeno, že pluh brzdí a ony rády vítr ve vlasech, začnou pluhové postavení lyží postupně vynechávat i v obloucích a naklápět lyže na hrany. Budete koukat, že carvují lépe, jak o pár let starší děti.

V tento moment zařadíme zastavováním smykovým provedením. Vždy trénujeme na obě strany.

U starších dětí (starší 7 let) zařazujeme před carvingovými oblouky výuku paralelních smykaných oblouků.

Žádný z těchto metodických kroků neprovádíme déle, než je nezbytně nutné. Jen co to trošku jde, snažíme se o krok vpřed. Například nepokračovali bychom s dítětem ve výuce od pluhové fáze k paralelní, mohlo by se stát, že si dítě zafixuje pluh na nezdravě dlouhou dobu a mohlo by mu to v budoucnu přičinit potíže.

ÚNAVA A STRACH NÁS POSOUVAJÍ NAZPĚT

Když se člověk učí něco nového, jde mu to doté doby, než se dostaví první známky únavy či strachu. Kupříkladu, budeme-li na pluhové postavení lyží navazovat výukou paralelního postavení, budeme se zlepšovat do té doby, než začneme být unavení nebo se ocitneme na prudším terénu, než bychom chtěli. V ten moment se vrátíme ke stylu, ve kterém si jsme jistí. Mohlo by se znát, že předešlé snažení je zbytečné. Ale to vůbec ne. Příští lyžování začneme na nejvyšším levelu, ke kterému jsme minulou lekci dopracovali.

PŘEDPOKLADY K VÝUCE

To, jak rychle se děti učí lyžování, se odvíjí mimo jiné od toho, co dělají mimo kopec. Pokud se věnují sportu od malička a je u nich rozvíjena všestrannost, už po hodině a půl můžeme zkoušet paralelní postavení. Pokud je lyžování první pohybovou aktivitou v 8 letech s tím, že si rodiče myslí, že na sportování je ještě čas, bývá to opravdu těžké, ale ne nemožné. Co nám nejde hned, chce pouze více času.

TEENAGEŘI

S hrami na hasiče zabodujeme u malých dětí, které ještě nenapadne, že by něco mohlo být trapné. Když se budeme bavit o dětech starších, které přemýšlejí především nad tím, co si ostatní myslí, musíme na ně jinak. Pro tyto děti musíte být vzorem, považují vás za svou celebritu. Přístupem staršího kamaráda, který jim rozumí, na ně můžete pozitivně zapůsobit. Chtějí lyžovat či jezdit na snowboardu stejně dobře jako vy. Bavte se s nimi o běžných věcech a sem tam prohoďte, co by mohl na svém jezdění vylepšit, aby se mu jezdilo lépe. Funguje i zmínka o tom, že pokud odstraní tu a tu chybu, bude jejich styl vypadat lépe. Nabídnete-li jim, že je vyfotíte či natočíte, aby si to mohli dát na Facebook, také by to mohlo motivovat ke zlepšení.

DEBATY

Kdyby existoval jen jeden názor na správnou techniku lyžování a výuku, svět by byl až moc růžový a vlastně nudný. O lyžovaní a o učení lyžovaní se již mnoho let vedou diskuze a lyžování se vyvíjí. Jedná se o dynamický sport a co bylo pravdou před dvěma lety, může být dnes již zažitá věc. Časem si člověk vyslechne spoustu autorit, které ví, co říkají, ale jejich názory se od sebe diametrálně liší. Je fajn si odlišný názor vyslechnout, na svahu vyzkoušet a pak k němu zaujmout postoj. Každému sedí jiný styl a není potřeba ihned tvrdit, že je určitá věc chybou. Naopak, je ku prospěchu věci si chtít nechat vysvětlit proč je to či ono provedení správně či špatně a podle souhlasu či nesouhlasu s vysvětlením zaujmout dané problematice vlastní názor. Něco jiného budeme říkat dětem i dospělým. Rozdíl bude i mezi ve výuce rekreačního a závodního lyžaře. Jinak bude souvislosti chápat začátečník a jinak pokročilý lyžař. Biomechanické zákony jsou jasně dané, ale my si z techniky můžeme odnést to, co nám vyhovuje nejvíce a stále hledat inspirace a nové názory, které nás obohatí.

ZÁVĚREM

Buďme profesionálové a dělejme všechny hodiny hezké jak pro klienty, tak pro nás. Mějme osobní individuální přístup. Každý klient bude od lekce vyžadovat něco jiného. Někdo dril, někdo jen zábavu. Vysvětleme všem, že nejdůležitější na lyžování je si to užívat. Každý jezdí tak, jak v daný moment nejlépe dovede. Vždy závisí na účelu a cíli, kam se chceme dobrat. Hory si užívejme, mějme radost z pokroku našeho i nám svěřených dětí i dospělých a dělejme, co nás baví. Přejeme úspěšnou sezónu!