Co je skialpinismus a jaké vybavení je potřeba?

Když se skialpinisty zeptáte, proč ho skialpy baví, pravděpodobně uvidíte, jak v obličeji roztaje, zamyslí se a začne se usmívat. V hlavě se mu totiž vybaví vzpomínky. Na to, jak s pravidelným dechem nejprve nabíral výškové metry a jeho srdce tlouklo o něco rychleji. Na to, jak svítilo sluníčko, on došel až na vrchol své cesty, sundal lyže a skluznice se stoupacími pasy otočil ke sluníčku, aby proschly. Chvíli poseděl, dal si něco dobrého na energii, sbalil pásy, nasadil lyže a dech beroucím freeridem sjel v pár minutách to, co několik hodin šlapal nahoru. A to je to, co ho na tom baví.

Skialpinismus - A co teda jsou ty skialpy?

Jsou to lyže s odlehčenou strukturou a speciálním vázáním, na které nalepíte tzv. stoupací  pásy. Před sjezdem jej sundáte. Vybavení je doplněno skialpovými lyžařskými botami a teleskopickými holemi.

Skialpinistické lyže

Jaké lyže si vybrat záleží na tom, jak zdatný lyžař jste a co od lyží očekáváte. Obecně je trendem lehká lyže. Každý gram je při výstupu znát. Pro představu. Vyrábí se lyže, které při délce 162 cm váží 670 g. Sáhnou po nich především ti, pro které je rychlost výstupu důležitá. Lyže na skialp jsou oproti sjezdovým měkcí, mají menší tuhost. Lyže je tak při výstupu více pružná a přizpůsobivá. Faktory ovlivňující výběr lyže jsou hmotnost, délka, šířka, tuhost, rádius. Délka skialpinistických lyží souvisí úzce s faktory lyže pro sjezd.

Skialpinistické vázání

Specifikum skialpového vázání je, že má odepínací patu. Toho se využívá při chůzi do kopce. Některá vázání vám umožňují nastavit výšku došlapu paty. Využijete jej podle toho, jak strmý kopec půjdete. Při volbě vázání je potřeba uvážit prioritu využití. Ti, kteří se chystají zdolávat vrcholy závratnou rychlostí, sáhnou po lehčím. Naopak ti, kteří mají své lyže především na vystoupání pro freerie, si vyberou vázání tužší, ale tím i také těžší.

Skialpinistické boty

Skialpinistické bové boty se  ve srovnání s lyžařskými vyznačují lehkými a měkkými vlastnostmi. Mají méně přezek a kloub umožňující předozadní pohyb v kotníku. Noze jsou tak přizpůsobivější. Umožňují tak pohodlnější stoupání. To si však bere svou daň při sjezdu, kdy se do těchto bot nemůžete opřít tolik, jako do lyžařských.

Splitboard

Splitboard je v ČR poměrně málo rozšířenou záležitostí. Jedná o snowboard, jež se pro cestu do kopce nechá rozdělit na dvě poloviny, imituje lyže a na sjezd se spojí.

Zdroj: Snímek použit na základě licence Shutterstock.com

Stoupací (tulení pásy)

Stoupací pásy jsou podstatnou částí skialpového vybavení, bez nichž se zkrátka na cestě do kopce na lyžích neobejdete. Zabraňují zpětnému skluzu a umožňují výstup na lyžích vzhůru po spádnici. Pro laickou představu můžeme uvést, že se jedná o pásy velikosti odpovídající skluznici (po stranách o pár mm užší). Jedna strana je lepivá, aby pás dobře přilnul na lyži. Ze strany druhé je materiál připomínající kratičkou zvířecí srst. Zaseknutím srsti ve sněhu zabraňuje zpětnému skluzu. Kvalitní pásy by měly splňovat tři důležité aspekty. Tím jsou stoupavost, skluz a lepivost. Existují různé typy materiálů. Můžeme jmenovat tři – mohér, nylon a mix.

Mohér je vlákno z africké horské kozy a vyniká výbornými vlastnostmi. Jeho vlákno je duté, nepřijímá vlhkost a můžeme se na něj spolehnout za jakékoliv teploty i na ledovějším povrchu. Jeho horší vlastností je, že se rychleji opotřebuje. Nylon nám déle vydrží, ale jeho umělá vlákna mají tendenci při nízkých teplotách tuhnout a nespolupracují tak dobře jako mohér. Ideálem je kombinace těchto vláken. Otázkou je procentuální složení. Většinou narazíte na mix 70 % mohér a 30 % nylon.

Při výběru se ptejte po stoupavosti, přilnavosti, skluzu, rychlosti schnutí i hmotnosti.

Pro snadnější nalepení pásu je lepší mít lyže před aplikací v teple (lepidlo pak lépe pracuje). Závěrem se hodí poznámka, že by si každý měl zkontrolovat, zda je konec pásu kompatibilní s jeho špičkou lyže.

Skialpinisté se střemhlav do kopce pouští, aby se následně odměnili sjezdem v prašanu, při kterém se tají dech, endorfiny a adrenalin proudí jejich tělem. Je ovšem otázkou, kde se můžete se skialpami pohybovat. Tréninkově si můžete najít nějakou sjezdovku, kde to to povoleno. Konkrétně třeba v Rakousku záleží, v jakém regionu se nacházíte. Pravý skialpinismus se ale nachází daleko od všech lyžařských středisek. Žádá si ovšem další vybavení, které žádný skialpinista nechce v životě raději použít. A přítomný rozum. Existují průvodci, ve kterých je vždy napsáno, kudy vede skrz volný terén bezpečná cesta a také různé stránky, kde je uveden i stupeň lavinového nebezpečí.

Zdroj: Snímek použit na základě licence Shutterstock.com

Lavinový vyhledávač. Sonda. Lopatka.

Lavinový vyhledávač je věc, díky které vás najdou po střetnutí se s lavinou a současně jste s touto věcí schopni vyhledat někoho, koho lavina zachytila a zavalila. Najdou vás většinou vždy. Důležitý je ale čas- 15 minut je hraničních. Po jejich uplynutí dochází dech. Potom, co vás “pípák” dovede k zavalenému, využijte sondu (pomůže vám lépe a rychleji určit, kde přesně se nachází zavalený) a lopatku, kterou dostanete vašeho kamaráda na vzduch.

Batoh s airbagem (ABS)

Jedná se poměrně o novou věc, která vám zajistí mnohem větší šanci na přežití. Nafouknuté vzduchové kapsy vynesou tělo k povrchu laviny. Jde o poměrně drahou záležitost. ABS stojí přibližně kolem 18 000 Kč.

Skialpinismus je krasná věc. Vyžaduje však minimálně lehkou fyzickou zdatnost, kvalitní vybavení a je zde určitá míra rizika. Nejrizikovějším faktorem je ovšem jako vždy člověk a jeho rozhodnutí. Když ale všechno nahrává skvělému zážitku, nemůžeme se tomu bránit. Žádá si nás!

Auto článku: Kateřina Kaňová

Úvodní snímek byl použit na základě licence od Shutterstock.com