Doletěl jako poslední, ale získal si srdce fanoušků. Orel Eddie a jeho olympijský sen

Aby se člověk stal úspěšným ve skoku na lyžích, musí začít již v útlém věku. To však pro Eddieho nestalo. Lyžovat se naučil až ve 13 letech. Dokonce měl reprezentovat Velkou Británii v alpském lyžování na olympiádě v roce 1984. Do výběru to však nedotáhl a věděl, že musí zkusit něco nového. A tak přešel ke skokům na lyžích.

Tuto disciplínu si vybral z několika důvodů. Líbilo se mu to. Od malička postrádal pud sebezáchovy. Neměl zde konkurenci, jelikož jiní skokani v Británii v té době nebyli. Na druhou stranu v Británii ani neměl nikoho, kdo by ho mohl trénovat. Laťka pro nominaci na olympiádu byla od britského výboru nasazená velmi nízko v porovnání s ostatními zeměmi, jelikož se neobnovila po několik desetiletí.

Kromě toho, že začal s tréninkem pozdě, byl také ve velké nevýhodě. Byl o mnoho těžší něž jeho soupeři. Musel nosit silné dioptrické brýle a neměl peníze na potřebný trénink. Dokázal si však domluvit ubytování ve finské psychiatrické léčebně za cenu 1 libru za noc. Přes den trénoval a když netrénoval, tak si přivydělával po brigádách.

Dokonce si nemohl dovolit koupit si nové vybavení pro trénování skoků. A tak si zakoupil již používané. Boty mu byly tak veliké, že musel nosit šestero ponožek. I helmu si musel speciálně uvazovat, protože mu byla velká. Nicméně začal ihned na 15 metrovém skoku. To mu však přišlo jednoduché a tak se po pár hodinách přesunul na 40 metrový skok. Tam ho čekalo několik bolestivých pádů. Ale nevzdával se. Jednou si dokonce zlomil čelist. Neměl však peníze na to, zajít si do nemocnice. Sám si tedy zlomeninu ošetřil a pokračoval dále. Teď se přeci nemůže vzdát.

Eddie Edwards byl známý tlustýmu brýlemi, které nosil a svou roztržitostí.

Zdroj: Profimedia.cz

Po 5 měsících tréninku se dostal na 70 metrový skok. A olympiáda byla zase blíže. Čekalo ho znovu spoustu nepříjemných pádů, ale zvládnul to. Na mistrovství světa v Německu se mu podařilo kvalifikovat na olympijské hry v Calgary. A to začal se skákáním teprve v roce 1986.

Eddie byl tedy v roce 1988 prvním britským reprezentantem ve skoku na lyžích od roku 1928. Jak již víte, na olympiádě skončil poslední, ale dostalo se mu slávy více než těm, kteří vyhráli.

Bláznivý a roztržitý Eddie se tedy vydal na olympiádu. Proč roztržitý? Když přiletěl na letiště v Calgary, tak se mu otevřel kufr a on sbíral své ponožky, trenky a další oblečení po jezdícím pásu. Když se poté chtěl jít pozdravit se svými fanoušky, kterých již tehdy měl mnoho, znovu potvrdil, že roztržitost je jeho hlavní vlastnost. Při průchodu automatickými dveřmi si nevšiml, že jsou zavřené a tak do nich přímo narazil, upustil lyže a vše co měl v rukách se sesypalo na zem jako domeček z karet. Ano, přesně takový je Eddie.

Při skoku ze 70 m můstku se mu podařilo skočit 55 metrů a v pořádku dopadnout. V porovnání s nejlepším zaostával o více jak 30 m. Při 90 metrovém skoku doletěl až za hranici 70 metrů. Nejlepší Matti Nykänen skočil tehdy 118 m. Na orlí skok se můžete podívat na archivním videu:

O Eddiem se poté vedlo spoustu diskuzí. Někteří tvrdili, že je to šašek a na olympiádě neměl co dělat. Jiní ho podporovali. Sám Eddie říkal, že na olympiádu se nejezdí jenom vyhrávat, ale že se jel jen zúčastnit.

Sám se snažil o nominaci na další 2 olympiády, ale bohužel se mu to již nepovedlo. Jeho sláva byla však veliká a on vydělal tisíce liber na reklamě. Později vystudoval právnickou školu a stal se z něj úspěšný právník.

O Eddiem byl i natočen film, který najdete pod názvem „Eddie the Eagle“. Hlavní roli si zahrál Taron Egerton. V roli trenéra se objevuje úžasný Hugh Jackman. Na trailer se podívejte zde:

Každý máme své sny. Nevzdávejte se jich. I když k nim vede dlouhá cesta, zdá se to nemožné či vás všichni odrazují. Tak jako Eddie!