Fair play není jen pojem aneb 9 příběhů, které vás vezmou za srdce

1. Eugenio Monti

Na hrách v Innsbrucku v roce 1964 jsme mohli být svědky skvělého sportovního gesta. Britský dvojbob právě dokončil svůj první pokus, který jej postavil na druhé místo (více o pravidlech zde). Bohužel zjistili, že mají technický problém s boby, který by je postavil mimo soutěž. Samozřejmě měli náhradní díly pro celý bob, jen je zrovna neměli u sebe. Ital Eugenio Monti, pilot jiného týmu, však neváhal a poslal britskému týmu nový šroub ze svého bobu. Britský dvojbob v čele s Tonym Nashem rychle opravili své saně. Později získali zlatou medaili. Italský dvojbob poté stál na stupních vítězů jako třetí.

Později Eugenio řekl: „Tony Nash nevyhrál, protože jsem mu dal ten šroub. Vyhrál, protože Tony je ten nejlepší pilot.“

2. Shawn Crawford

Během letních her v Pekingu dokončil sprint na 200 metrů Američan Shawn Crawford na čtvrtém místě. Nicméně atleti, kteří doběhli na druhém a třetím místě byli diskvalifikováni, kvůli šlápnutí na čáry na trati. Shawn se však nepovažoval hodného mít tuto medaili a vyloučení považoval za přísné. Proto zaslal svojí medaili atletovi, který se měl umístit na druhém místě - Churandy Martina. Napsal mu k tomu i vzkat: „Churandy, vím, že toto nenahradí ten moment, ale chtěl bych, aby si to měl ty. Protože si myslím, že patří tobě.“ - Shawn Crawford.

Zajímavé na tom je, že Churandy se nepovažoval za stříbrného medailistu a svou diskvalifikaci bral jako oprávněnou. A tedy tu medaili nechtěl. A tak si pozval Shawna k sobě a chtěl mu jí vrátit. Nicméně ten ji také nepovažoval za oprávněnou: „I kdyby na tu čáru nestoupl, věděl jsem, že by závod dokončil daleko předemnou. A tak když jsem stál na podiu vedle Bolta, přemýšlel jsem o tom. Šel jsem zpátky do olympijské vesnice a rozhodl se, že svojí medaili věnuji Churandymu. V tichosti. Bez očekávání. Nedíval jsem se na to jako něco heroického. Bylo to prostě jenom něco, co jsem chtěl udělat.“

A tak se ze stříbrné medaile stala ta, kterou nikdo nechtěl. Do dnešního dne ji má Churandy u sebe, ale sám říká, že kdyby ji Shawn chtěl kdykoliv zpátky, je připraven mu ji předat.

3. Darja Domracheva

Trojnásobná olympijská vítězka ze Sochi předvedla, že zná pravidla fair-play na poslední zastávce SP v Antholz. Darja zde přišlápla hůlku soupeřce Dorothě Wierer, se kterou bojovala o druhé místo. Dorotha kvůli tomu svoji hůlku ztratila. Darja si tak mohla v klidu dojet pro druhé místo. Místo toho však zvolnila a přenechala druhé místo Dorothě a dále s ní již nesoupeřila! Tomu říkáme krásné sportovní gesto a ukázka fair play!

4. Gabriela Koukalová

Naše Gabča již několikrát ukázala, že má srdce na správném místě. V loňské sezóně jsme se všichni zarazili, když se nechala v cílové rovince předběhnout Miriam Goessner. Nikdo nevěděl, proč to udělala a všichni se divili. Na televizních obrazovkách jsme totiž žádný incident nezaznamenali. Až Gabča později vysvětlila, co se v závodě stalo: „Na trati jsem jí nechtěně přišlápla lyži a ona spadla. Přišlo mi nefér porazit ji tímto způsobem, a proto jsem se jí takto chtěla omluvit.“

5. Justin Wadsworth

Sportovní gesta se netýkají jenom samotných sportovců, ale také celého realizačního týmu. Na olympijských hrách v Sochi při sprintu na 1,5 km v běžeckém lyžování ruský sportovec Anton Garafov upadnul a přitom si zničil lyži. Pokračoval tedy v závodě pouze za pomoci hůlek. Nicméně zanedlouho přišel druhý pád a Anton zlomil lyži vejpůl. V tu chvíli bylo jasné, že dokončit závod je v podstatě nemožné a Anton vypadal velmi zoufale. Věděl, že před závodem byl favoritem na ty nejvyšší pozice a nyní nejspíš ani nedokončí závod.

V tu chvíli však přispěchal kanadský trenér Justin Wadsworth a pomohl Antonovi vyměnit lyži, zatímco ostatní trenéři (i ruští), pouze koukali na Antonovo utrpení. „Bylo to stejné jako pozorovat zvíře, které uvízlo v pasti. Nejde prostě jen tak sedět a nic neudělat.“ řekl Justin. Později ještě dodal: „Chtěl jsem, aby si zachoval svou důstojnost, až bude projíždět cílovou čarou.“

Anton dokončil závod o téměř 3 minuty později než ostatní. Diváci mu však tleskali ve stoje a jásali nad jeho vůlí dokončit závod. Na záznam se můžete podívat zde:

Něco obdobného se stalo členu ruského týmu už v roce 1972 během mužské štafety, kdy se biatlonistu Alexanderu Tikhonovi zlomila lyže. Tehdy mu pomohl člen německého týmu Dieter Speer. I navzdory tomu, že německý tým byl největším rivalem toho sovětského. Sovětský tým poté vyhrál zlatou medaili, zatímco ten německý bronzovou.

6. Björn Daehlie

Hry v Naganu 1998 jsou pro nás nezapomenutelné. A právě tu se odehrál jeden okamžik, který si zaslouží jmenovat. Björn Daehlie právě vyhrál závod 10 km klasicky v běžeckém lyžování a již měl být na ceremoniálu a přebrat si zlatou medaili. Nicméně ten se musel posunout, jelikož Björn čekal v cíli na posledního běžce, Philipa Boita z Keni. Ten doběhl v čase 47:25, více jak 20 minut po Björnovi.

Philip byl prvním olympionikem z Keni, který se zúčastnil zimních olympijských her. Gesto od svého soupeře se ho natolik dotklo, že jen několik týdnů po olympiádě pojmenoval své první dítě Daehlie.

Obdobný příběh jsme zažili i v Sochi, kdy Dario Cologna čekal v cílové rovince 28 minut na Peruánce Roberta Carcelena. Ten byl, podobně jako Philip, prvním zimním olympionikem za Peru. 43 let starý sportovec lyžoval pouze od roku 2005 a závod absolvoval se zlomenými žebry (nehoda během tréninku).

7. Nikki Hamblin a Abbey D´agostino

Tyto dvě běžkyně a jejich příběh si jistě pamatujete. Stal se totiž relativně nedávno, a to při olympiádě v Riu. Nikki upadne a díky jejímu pádu padá i Američanka Abbey. Obě se zvedají, avšak Abbey má problém s kotníkem. Nikki ji pomáhá na nohy a obě dokončují závod. Američanka dobíhá jako poslední ve velkých bolestech, ale s úsměvem na tváři, protože doběhla do cíle. Tam na ní čekala i Nikki, se kterou sdílela své pocity štěstí.

8. Lisa Theresa Hauser

Tuto Rakušanku potkáváme při biatlonových závodech. Ačkoliv v seniorské kategorii zatím individuální triumf nezískala, zapsala se do biatlonové historie zatím svým přístupem. V loňském roce v Oberhofu v prudkém stoupání omylem zapříčinila zlomení hole soupeřky z Německa, Vannesy Hinz.

Podél trati je samozřejmě spousty členů realizačního týmu čekajíc s hůlkami, kdyby je některá ze závodnic potřebovala. Nyní tam bohužel nikdo nebyl a Lisa se cítila zodpovědná za tuto nepříjemnost a tak předala svojí hůlku soupeřce a sama pokračovala bez jedné hole. Tato mladičká závodnice ukázala, že ví, co je fair-play a můžeme se jistě těšit na její úspěchy v budoucnosti!

9. Judy Guiness

Tato slečna závodila na olympiádě již v roce 1932. A to nám dokazuje, že se podle pravidel fair play hrálo vždy. Judy závodila v v šermu. Rozhodčí ji prohlásili za výherce a ona si tedy měla přebrat zlatou medaili. V té době však nebylo hodnocení šermu tolik propracované jako nyní. A tak si rozhodčí nevšimli, že byla zasažena dvakrát do hrudi, což by přineslo soupeřce body. Po skončení turnaje tak trvala na změně v zápisu. Judy si tedy přivezla z olympiády stříbrnou medaili, místo zlaté, která by ji neprávem patřila. Podobné gesto jsme viděli i u našeho olympionika Jiřího Berana, který přiznal, že se dotkl svého obleku a nikoliv soupeře při hrách v Riu. Prohrál tak již v prvním zápase. Po prohře řekl: „Byl to hodně důležitý zásah, ale takhle bychom se měli chovat všichni. Prostě bych v rámci fair play nikdy nepřipustil, aby rozhodčí uznal zásah, který jsem nedal,“

Pamatujete si ještě další gesta sportovců? Napište nám je do komentářů!