Lyžování handicapovaných: Zdravotní postižení není prekážkou ve sportu

Ačkoliv se to může zdát někomu neuvěřitelné i handicapovaní lidé mohou brázdit sjezdové i běžecké tratě, jen k tomu potřebují speciální vybavení a většinou i asistenci další osoby.

V tomto článku se budeme zabývat sjezdovým lyžováním osob s tělesným postižení, zejména pak vozíčkářů, a příště si řekneme něco o lyžování běžeckém.

Lyžaře s tělesným handicapem můžeme rozdělit do 2 základních kategorií. Tou první jsou „stojící“, mezi které můžeme zařadit například lyžaře v postižením horních končetin, amputací dolní končetiny nebo děti a dospělé s DMO v lehčí formě. Jak správně tušíte, druhou skupinou jsou lyžaři „sedící“. Jak již název napovídá, jedná se o lyžaře, kteří při lyžování nemůžou stát a zástupci této kategorie jsou především vozíčkáři a patří sem i lidé, kteří sice mohou chodit, ale jejich handicap jim neumožňuje lyžovat ve stoje.

Stojící lyžaři

Pokud se zaměříme na „stojící“ lyžaře, zjistíme, že výuka a způsob lyžování se nijak zásadně neliší od toho, co znáte z vlastních zkušeností. Ve výuce handicapovaných však využíváme i pomůcky, které při výuce zdravých dětí i dospělých jako instruktoři spíše zavrhujeme. Jedním příkladem za všechny mohou být například různé pomůcky držící jedoucímu dítěti špičky lyží pohromadě. Zatímco u zdravého dítěte jsou, dle mého názoru, spíše na škodu, u dětí s DMO mají své opodstatnění, protože dokáží kompenzovat sníženou schopnost koordinace, která toto postižení provází a umožní tak dítěti držet lyže v pluhovém postavení.

Speciální skupinou „stojících“ jsou pak lyžaři s amputací dolní končetiny. Pokud se jedná o podkolenní amputaci, nemusíme si na sjezdovce vůbec ničeho všimnout, protože takový lyžař většinou používá protézu, která může být, ale nemusí být speciálně upravená. Může se vám však stát, že kolem vás na svahu prosviští jednonohý lyžař, který bude mít místo hůlek francouzské hole, zakončené malými sklopnými lyžičkami. Výuka lyžování jednonohých lyžařů s sebou již nese řadu specifik a věnuje se jí oddíl KRONOS v Peci pod Sněžkou.

Lyžař s nadkolenní amputací

Zdroj: KRONOS, http://www.kronos-pec.cz/images/foto/image007.jpg

Sedící lyžaři

Přejděme však do kategorie sedících. Zatímco stojící lyžaři musí být schopni sami aktivně sjíždět svah (důvodem je využívání minima kompenzačních pomůcek), v případě sedících není překážkou ani velmi těžký handicap.

Lyžařská výbava pro vozíčkáře

Lyžařskou výbavu tvoří tzv. sit-ski, speciální konstrukce se sedačkou, na kterou se připíná 1 nebo 2 běžné lyže (pak hovoříme o monoski, dualski nebo kartski) nebo 2 speciální krátké široké lyže v případě bi-ski. Lyžaři, kteří mohou aktivně používat horní končetiny, pak mají tzv. stabilizátory (krátké francouzské hole zakončené lyžičkou), které jim pomáhají při jízdě udržovat rovnováhu a lyžovat tak buď zcela samostatně nebo s menší či větší dopomocí asistenta. Zbývající lyžaři jsou pak odkázaní na dopomoc asistenta, či pasivní jízdu, kdy je asistent veze.

Monoski

Zdroj: Tomáš Lisý

Dualski

Zdroj: Tomáš Lisý

Bi-ski

Zdroj: Tomáš Lisý

Tak jako si my vybíráme lyžařskou obuv, která nám co nejlépe padne, je i při lyžování na sit-ski velmi důležité seřídit vybavení tak, aby co nejlépe vyhovovalo potřebám každého lyžaře. Jako první vybíráme sedačku, která by měla být v rámci možností co nejtěsnější. V příliš široké sedačce bude lyžař „kloktat“ a přenos sil na lyži nebude tak efektivní (stejně jako v příliš velké botě), příliš úzká sedačka naopak může handicapovanému způsobovat např. otlaky. K samotné sedačce pak přidáváme zádovou opěrku. V zásadě platí čím lehčí handicap, ním nižší zádová opěrka. Zatímco u osob s plně funkčním trupovým svalstvem může zádová opěrka měřit sotva pár centimetrů, u lyžařů s těžším handicapem dosahuje klidně i k lopatkám a je doplněna o nejrůznější popruhy či kšandy, zabraňující tomu, aby lyžař přepadal dopředu.

Velmi důležitým faktorem ovlivňujícím schopnost handicapovaného co nejvíce se na pohybu aktivně podílet je pak nastavení těžiště lyže. To pomáhá kompenzovat postižení svalů trupu a významným způsobem tak ovlivňuje stabilitu lyžaře.

U začátečníků a osob, které potřebují trvalou dopomoc asistenta, se využívají řídítka, přidělaná ke konstrukci sit-ski. Ta umožňují doprovodu korigovat jízdu aktivního lyžaře - začátečníka i pohodlně vézt pasivního lyžaře s těžkým handicapem. Vždy je však důležité snažit se lyžaře do jízdy zapojit v nejvyšší možné míře, jakou mu jeho handicap umožňuje.

Výuka lyžování handicapovaných osob

Přesto, že u stojících lyžařů (s výjimkou jednonohých) by měl výuku začátečníka zvládnout i zkušený lyžařský instruktor z běžné lyžařské školy, v případě lyžařů sedících je nutné se vždy obrátit na specialisty. Ty v ČR najdeme v Janských lázních v Centru handicapovaných lyžařů, Centru Paraple (zaměření na osoby s poškozením míchy), Sportovním klubu vozíčkářů Praha či občanském sdružení Sportability. Osvětě v oblasti aplikovaného lyžování se intenzivně věnují i v Centru aplikovaných pohybových aktivit při Univerzitě Palackého a každoročně pořádají sérii akcí s názvem „Dny na monoski“, kde si každý může lyžování na monoski vyzkoušet.

Smutným faktem je, že vybavení, které handicapovaný lyžař potřebuje, dosahuje ceny minimálně několika desítek tisíc korun. Organizace zabývající se výukou handicapovaných lyžařů však mají k dispozici vybavení, které svým klientům mohou zapůjčit a handicapovaný lyžař tak není nucen investovat v hned zpočátku do výbavy, ale může si nejprve vyzkoušet, co mu bude nejlépe vyhovovat.

Pokud vás toto téma zaujalo, máte ve svém okolí někoho s handicapem nebo jste sami handicapovaní a chcete začít lyžovat, můžete se více dozvědět na webových stránkách výše uvedených organizací. A Pokud jste dobrými lyžaři a chtěli byste se stát asistentem, určitě se obraťte na některou z organizací, protože dobrých asistentů není nikdy dost.

A příště? Příště si povíme něco o běžeckém lyžování osob s tělesným postižením.